Vybral 600 tisíc pro děti ze školní fotografie, na které se snesla vlna rasistických komentářů

Jaké jsou zkušenosti Patrika Zandla s veřejnou sbírkou?

Dneska vás potřebuju… Tak začínal 16. listopadu 2017 facebookový vzkaz Patricka Zandla. Předcházela mu fotografie prvňáčků z teplických Prosetic, která vyvolala na Facebooku rasistické a nenávistné komentáře. Český spisovatel, publicista a podnikatel Patrick Zandl spontánně a nesmírně úspěšně založil sbírku na podporu prosetické školy. Ve chvilce na Darujme.cz vybral 600 000 korun. Pro Umění darovat sepsal, jak se taková sbírka dělá:

Bylo těsně po parlamentních volbách, karty byly rozdány a o přízeň voličů už se nebojovalo. Když v regionálním Deníku vyšla vcelku banální fotografie prvňáčků teplické školy ZŠ Plynárenská a rozjela se kolem ní slušná přehlídka xenofobních, rasistických i jenom obyčejně dementních komentářů, bylo na politické scéně ticho. Ještě před pár dny byla každá záminka pro přiblížení se voličům vhodná, ale najednou nebylo proč. Těch dětí se nikdo nezastal. Čekal jsem ledasco, jen ne to ticho. Mlčení. A tak jsem do té školy napsal pár slov podpory. Že mě to mrzí, ale to mlčení neznamená souhlas nás všech. Alespoň ne můj.

A pak nás s pár přáteli napadlo, že by možná bylo zajímavé složit se a poslat pár korun jako příspěvek na výlet do hor či na něco jen tak pro radost. Za pár dní jsme vybrali téměř 600 000 Kč a to už by mohlo na nějaké přilepšení dětem stačit. Tím by příběh mohl skončit. Jenže dobročinnost, to není jen tak. A to je to ponaučení z příběhu.

Není to jen tak

Udělat sbírku právně v pořádku není jen tak. Občan nemůže udělat sbírku, aniž by vybrané peníze nezdanil jako příjem, na nic takového jako „občanskou sbírku“ český zákon nepamatuje. Musíte mít společnost a sbírku zaregistrovat. Naštěstí existují dárcovské portály, přes které si lze papírování a výběr peněz zjednodušit, využili jsme Darujme.cz.

Také obdarovat někoho není jen tak. Je lepší dopředu probrat, za jakých podmínek může obdarovaný peníze přijmout. Školy zpravidla ve svých pravidlech na nějaké to obdarování rodiči pamatují, ale upravují formu. Příjem daru je, či naopak není možné účelově vázat a bude podléhat schválení školskou radou a zřizovatelem, jako v tomto případě. Což znamená, že věc se zdrží, rozhodně to není tak, že peníze obratem pošlete a bude vyřízeno. V tomto případě, kde se navíc kauza stala v médiích probíranou, bylo nutné postupovat striktně, všechno vyčíslit, podchytit papíry, aby postup nikdo nemohl napadnout. Původně jsem to považoval za přehnané a později vysvětlím, jak moc jsem to ocenil. A ta poslední věc, která vypadá tak jednoduše: co s takovým darem. Jak jej použít? Částka už byla vyšší, než aby byla jen „příspěvek na výlet“, a tak se mi zdálo vhodné, aby z ní prospěch měli i ostatní žáci školy, tedy aby byla využita na něco dlouhodobě použitelného. Na jednu stranu je ve školství mnoho „investičního potenciálu“, jenže teplická škola není žádná ruina. Město se o ni hezky stará, budova je zateplená, vymalovaná, veselá. Učební pomůcky se obstarávají z fondů ministerstva, ani to ale není nijak kritické. Jedna z možností byla investice do vybavení počítačové třídy. To ale vzal na svá bedra CZ.NIC, zájmové sdružení zajišťující chod doménové infrastruktury českého internetu, a začal se školou projednávat nákup vybavení učebny.

S dárci se musí mluvit

Poněkud patovou situaci vyřešila domluva s další institucí, která se pustila do podobné sbírky. Romea přišla ve stejný čas s podobně koncipovanou sbírkou, v níž část částky byla určena do stipendijního programu a druhá část pro teplickou školu. Když jsme zjistili, že děláme podobné sbírky, domlouvali jsme se na jejich sloučení, jenže pak se ukázalo, že sbírky jsou přece jen mírně rozdílně koncipované a bylo by složité projednat s dárci jejich sloučení, přičemž transparentnost v nakládání s prostředky i v zaměření sbírky je pro důvěru dárců základním aspektem. Kvůli „osobnímu pohodlí“ jsem nechtěl riskovat zpochybnění záměru a domluvili jsme se nikoli na sloučení, ale koordinaci kroků.

Byla to pak Romea a Ivan Gabal, kdo se dali do vyjednávání o tom, jak peníze využít k proškolení učitelů a zajištění pomoci pro žáky školy v dalším profesním rozvoji a volbě středoškolského vzdělávání. Pravda totiž je, že české školství hodně mluví o inkluzi, ale žádnou velkou podporu k ní neumí vytvořit. Ivan Gabal domluvil výměnu zkušeností například s německými školami, v nichž se běžně učí žáci různých etnických skupin a školy jsou na to zvyklé. Například partnerská škola v Pirně souhlasila s bezplatnou výměnou zkušeností, pedagogům je ale třeba zaplatit cestu a ubytování, na což by škola ze svých zdrojů prostředky neměla. Vybraná částka tak poslouží všem: pedagogům k osobnímu rozvoji a vzdělávání, stejně tak žákům, těm se také dostane další profesionální pomoci v profesním směřování na úrovni, jakou by si škola jinak nemohla dovolit. Tolik samozřejmě ideální teorie, zda se naplní, jsme si slíbili vyhodnotit za rok. A na co se při darování zapomíná? Snadno a rádo na komunikaci s dárci. A na lidskou zlobu. S dárcovskou komunikací jsem naštěstí určité zkušenosti měl a dal si poradit. Je důležité si předem promyslet, jaké jsou podmínky sbírky a co se třeba stane, když se sbírku nepodaří přebrat, zda se bude vracet, nebo se najde jiný dárce. V tomto případě jsem sbírku slíbil převést Lékařům bez hranic, které jsem považoval za naprosto neutrální, a překvapilo mě, kolik lidí bralo vážně útoky na ně od představitelů české rádobypolitické scény a považovali je spolu s Člověkem v tísni za „problematický fallback režim“. Nechtěně jsem se musel stát obhajovatelem a agitátorem jak za Lékaře, tak za Člověka v tísni. O průběhu sbírky jsem informoval během času velmi detailně a lidi to zajímalo, chodilo velké množství podnětů, díky/kvůli nimž jsme například po dohodě se školou zařadili mezi dary i kurz bezpečného internetu zajištěný sdružením CZ.NIC.

Utajený obraz

I v tak jednoduché sbírce a akci se najde lidská zloba. V tomto případě anonymní udání na finanční úřad. Část sbírky totiž byla vybrána přes dary v kryptoměnách a s nimi český právní řád příliš nepočítá, nebylo vůbec jasné, jak s nimi zacházet. Tady se hodilo to, že papírování kolem sbírky bylo docela důkladné, žádné „tak jsem vám to poslal“. Nakonec se zdá, že se podařilo finanční úřad přesvědčit, že i operace v kryptoměnách proběhly v pořádku, úřad byl mimochodem velmi vstřícný a omluvně vysvětloval, že na udání se prostě něco odpovědět musí. Nakonec jsem si přece jen ze sbírky odnesl osobní hmotný prospěch, který jsem před finančním úřadem zatajil. Obraz, který mi namalovaly děti a který visí u mne v obývacím pokoji. Důležitější byl pro mne ale prospěch nehmotný. Dobrý pocit z toho, že české společnosti stále ještě nejsou rasismus a netolerance ve společnosti lhostejné, že se nestávají společenskou normou. Z toho, že mnoho lidí se umí napřít pro společnou věc. A taky hlubší setkání s tím, jak fungují politiky tolik proklínané „nevládky“. Bez sdružení Romea a Ivana Gabala by se nepodařilo zdaleka tak přímočaře a hladce dojednat spoustu věcí. Měli přehled, kontakty, zkušenosti, jak takové věci řešit, a díky nim se daří z vybrané částky vytěžit to, co měli darující v úmyslu. Lepší budoucnost pro děti ve škole.

Facebookový status Patricka Zandla 16. listopadu 2017, kterým sbírku na pomoc prosetické základní škole vyhlásil:

Dneska vás potřebuju. Někdy je mi ze situace v Česku opravdu těžko. Ne kvůli volbám. Ne kvůli prezidentovi. Kvůli nám. Škola u Teplic. Nadávky, výhrůžky na adresu dětí. Granáty a plyn. Když už si vysvětlím, že je to lokální výron frustrace a čekám její hromadné odsouzení, slyším jen ohlušující ticho. Je mi zle z takového ticha. Je čas si to říct na rovinu. Když vidíme zlo a mlčíme, jsme sami součást zla. Udělat jen to málo jako říct „je hnus navážet se do dětí, natož jim přát plyn“ snad nevyžaduje velkou osobní oběť. Stále snad jsme země, kde se smí ohrožování dětí odsoudit. Proč jsme to teda neudělali? Já původně pod dojmem své nevýznamnosti. Co koho zajímá můj pohled. Ale včera mi došlo, že čekám marně na to, až se dětí zastane někdo významnější. A tak jsem do té školy napsal s pár slovy podpory a otázkou, zda pro ně mohu něco udělat. Na něčem jsme se dohodli nebo dohodneme, to zařídím. Vás potřebuju na to, abych věděl, že nejsem sám. A ty děti a učitelé vás potřebují. Tady je oficiální stránka sbírky: https://www.darujme.cz/projekt/1200601 Vyndejte z kapsy mobil, kreditku a přispějte cokoliv. Desetikačku. Stovku. Já tam zatím pošlu tisícovku. Jak kdo chcete, jak kdo můžete – nejde ani tak o částku (sám nevím, co je dneska optimální dar), jako o to, že to uděláte. Já peníze 1. 12. 2017 sečtu a za nás všechny pošlu do té školy a vyřídím darovací smlouvu (což je důvod, proč nemůžete peníze posílat přímo jim, musí se vyřídit smlouva). Těžko vybereme peníze tak, aby se něco velkého změnilo. Nepostaví za ně nový barák, ale možná si líp vybaví učebnu počítačů, kterou chtějí dělat. Možná ani to ne. Ale uvidí, že nejsou sami. Uvidím to já. Uvidíme to my. PS: Může se stát (a já to dost chápu), že už nechce dělat převody viditelně přes banku, ale raději anonymně. Takže peněženky na nejběžnější kryptoměny: Bitcoin: 1CoKtG1Pj8LAr1KXX8siMRXQvjq2MVqFXc Litecoin: LaUh9LewcSvUPogwxBGctQ42Ceh4xt2aFo Ethereum: 0xd74F8dB4D9190BfeD5C09abb494EcC04fAAC93C1 PPS: Technická poznámka. Kdyby se stalo, že škola nakonec z nějakého důvodu dar nebude moci přijmout (zatím není, proč by nemohla, ale stát se to asi může), vybrané příspěvky rozdělím na půl a pošlu Lékařům bez hranic a Člověku v tísni. Vracet vám nic nebudu, to už je moc práce.

Patrick Zandl (1974) Narodil se v Mnichově. Je českým podnikatelem, publicistou a spisovatelem, jedním z „otců českého internetu“. Při studiích religionistiky se v zahraničí seznámil s technologií GSM. V roce 1996 založil server Mobil.cz, který o pět let později spolu se servery Technet a BonusWeb prodal vydavatelství MAFRA. Věnoval se bezdrátovým sítím a telekomunikacím, rozjel web Marigol, internetové firmy Cinetik a Pipeline. V roce 2006 začal pracovat na projektu Stream.cz. Vydal elektronicky knihy Koncernová pětiletka, Apple: cesta k mobilům. Byl šéfredaktorem serveru Lupa.cz, je vedoucím projektu Turris.

text : Patrick Zandl, foto: Archiv Patricka Zandla, Facebook/Teplický deník.

Článek vyšel v jarním čísle časopisu Umění darovat, 2018.