Ředitel Kapky naděje: Nadační činnost je obchod s důvěrou

Jan Fischer (1989) je ředitelem Nadačního fondu Kapka naděje. Absolvoval magisterská studia na skotské University of St. Andrews, na které promoval v oboru management a marketing. Po ukončení studií působil v české pobočce nadnárodní reklamní agentury Havas Worldwide Prague. Před nástupem do Nadačního fondu Kapka naděje působil tři a půl roku v největším českém mediálním domě CZECH NEWS CENTER, kde měl na starosti například marketing deníku Sport, magazínu ForMEN a řady online projektů.

Kdy jste poprvé zaznamenal filantropii?

Asi na základní škole, která byla významně financována nadací Ronalda Laudera.

Kdy jste poprvé v životě sám podnikl něco dobročinného?

Rád vzpomínám na období studií na Skotské univerzitě v St Andrews. Bydlel jsem v přístavním městečku Crail, kde se každou první neděli v měsíci organizoval úklid tamního parku. Komunitní rituál, kterého se účastnili všichni, od školních dětí až po staré dámy, které napekly koláče a donesly kafe na zahřátí. Nikdo nás nemusel organizovat, prostě to plynulo po svém a každý přidal ruku k dílu.

Proč jste se rozhodl přejít z komerční sféry do filantropické?

Jednoduše proto, že chci dělat práci, jejíž výsledky reálně pomáhají lidem, kteří se nešťastnou shodou okolností dostali do nešťastné situace. Korporátní zkušenost mi pomáhá odhadnout potřeby našich partnerů, rozumět jim a vymýšlet pro ně smysluplné projekty.

Inspiruje vás nějaký konkrétní filantrop?

Inspirací je mi každý, kdo se rozhodl svou energii, čas nebo peníze investovat do dobročinnosti.

Jaké vnímáte v dobročinnosti nástrahy?

Velmi zjednodušeně řečeno není nadační činnost nic jiného než obchod s důvěrou. Jakmile se důvěra v nás jakkoli naruší, vše se zhroutí a často není cesty zpět. Proto je mým cílem, abychom byli maximálně transparentní a dobře komunikovali směrem k našim dárcům i veřejnosti. S tím úzce souvisí i autenticita, která se občas trochu vytrácí. V tomto ohledu jsem rád, že za Kapkou naděje stojí silný příběh osobnosti, kterou Vendula Pizingerová je.

Měl by se ve filantropii více angažovat stát?

Stát a neziskový sektor by podle mého názoru měly fungovat v symbióze, ve které jeden doplňuje a podporuje druhého. Stát by měl bourat překážky v dobročinnosti a budovat pozitivní vztah k neziskovému sektoru. V Česku se často setkáváme s opakem. Na druhou stranu si troufám dodat, že spousta práce je i na neziskovém sektoru samotném. My bychom měli nadační prostředí dál kultivovat, více spolupracovat a mluvit spolu.

V čem filantropie změnila vás?

Určitě se mě dotýkají příběhy rodin a dětí, které zasáhla vážná nemoc. Uvědomil jsem si, že opravdové problémy a boje se odehrávají úplně někde jinde než v zasedacích místnostech nebo kancelářích, jak jsem se často domníval.

Kdybyste měl neomezeně prostředků a času, kam byste svou energii dobročinně nasměroval?

S těmi prostředky jsem nohama na zemi… Všechnu svou energii směřuji do Kapky naděje, svým kolegům a našim partnerům. S Vendulou Pizingerovou vytváříme kompletně nový tým, připravujeme velké projekty a na české poměry neobvyklá partnerství. Naše nadšení se nám daří předávat dál směrem k našim dárcům, jejichž řady se rozšiřují, což nás všechny naplňuje a motivuje.

Rozhovor vyšel v letním čísle časopisu Umění darovat, 2018.

RUBRIKY: ,