Mladí lidé z Dětského domova Tuchlov svojí výzvou pomáhají druhým

Jmenují se Patrik, Tomáš, Nikol, Josef a Radek a je jim mezi čtrnácti a dvaadvaceti lety. Jsou to čerství hrdinové, kteří si splnili sen něco dokázat. Vyrůstají v Dětském domově Tuchlov, přesto sami chtějí pomáhat. Minulý týden během pěti dní absolvovali na kolech cestu dlouhou 580 km směrem k Baltskému moři. S cestou je spojená výzva přispět na dobrou věc, ještě pořád se můžete zapojit a pomoci dětem splnit jejich záměr. Cestu k Baltu už podruhé organizoval srdcař a filantrop Tomáš Slavata.

   

Tomáši, moc se mi líbí myšlenka, že děti z dětského domova nechtějí být jen příjemci pomoci, ale chtějí samy pomáhat. Ty jsi s nimi strávil hodně času, jak je pro ně tahle myšlenka důležitá?

Tomáš Slavata vaří výpravě kolínka…

Pro ty děti je opravdu důležité, aby ukázaly, že nejsou jen obětí své nefungující rodiny a potažmo velkého soucitu široké veřejnosti. Proto chtěly svou výzvou dokázat, že zvládnou pomáhat také bez ohledu na to, že vyrůstají v DD. Ony nechtějí náš soucit, ale náš respekt. Proto se snažím v tom všem, co dělám, ty děti motivovat k vlastním činům, a nikoliv je rozmazlovat.

Rozmazlovací asi úplně nebyla ani vaše cesta :-). Došlo k nějakým karambolům nebo těžkým chvílím?

Cesta byla dlouhá a pro děti náročná, ony samy do té doby najely maximálně během jednoho dne 35 km a teď je čekalo každý den přes 100 kilometrů. Nejvíce trpěly zadky :-). Karambol nás potkal druhý den, kdy jeden z vychovatelů přelítl přes řídítka a nemohl dál pokračovat. Těžké chvíle měly i děti, kdy opravdu bojovaly s velkou únavou a Nikol často trápila bolest kolene. Byla to pro ně velká výzva, překonaly tím samy sebe a věřím, že jim tento úspěch dodá ještě větší sílu to zvládnout v životě.

Radost v cíli by se asi “dala krájet”, je to tak?

Poslední den, kdy jsme vyráželi, byla už cítit velká únava, ale zároveň radost z toho, že už je to jen kousek a že je cíl na dosah. Ještě 5 kilometrů před cílem měly děti defekt na kole, ale radost se tím o to více stupňovala. A to, když pak viděly moře, bylo nádherné. Jan Blažek, ředitel z DD Tuchlov, který jel po celou dobu s dětmi, hodně bojoval, aby nezačal brečet. Bylo krásné být tam a být součástí toho, když pomáháte plnit skutečné sny a nikoliv ty materiální.

S cestou je spojená výzva, jak peníze přibývají?

Po celou dobu cesty jsem vždy každé ráno řekl, jaká částka je na účtu Nadačního fondu pomoci a děti z toho vždy měly velkou radost, že nás lidé sledují, podporuji a přispívají.  V tuto chvíli už máme na sbírce necelých 100 000kč.

To není špatné. Možná bys ale ještě mohl pobídnout další dárce…

Zbývá vybrat ještě 100 tisíc, aby se splnil náš cíl. Máme na to už jen 10 dní, ale věřím, že to dokážeme. Stačí vlastně méně, protože Nadační Fond Pomoci, každou částku, kterou lidé zašlou, znásobí zlatým řezem. Když dokážeme vybrat celou částku, jednak pomůžeme lidem, pro které je pomoc určena, ale také tím splníme společný sen dětské výpravy, která se vydala do neznáma pro něco, co má smysl.

Na co konkrétně tedy peníze půjdou?

Pokud se nám podaří vybrat výslednou částku, tak se rozdělí mezi Miloše, Denisu a Domov Důchodců v Bystřanech. Miloš je člověk, který vyrábí pro zdravotně postižené děti speciální kola, aby mohly sportovat. Chceme mu tím pomoci vybavit dílnu. Denisa se zase chce postarat o své sourozence, aby neskončili v dětském domově a Domov Důchodců zase nakoupí kompenzační pomůcky a jiné věci pro staré lidi.

Letos to byla Cesta k Baltu – Volume II, bude třetí pokračování akce?

Určitě bude a zatím to vypadá, že pojedou děti z DD Dlažkovice. Já sám chci realizovat akce, které dětem dají zážitky, pocit toho, že mohou dokázat něco pro druhé, ale hlavně to, aby si splnily své sny. Takže příští rok bude Cesta k Baltu – Volume III!

Do výzvy se můžete zapojit tady:

Cesta k Baltu – Volume II

Tomáš Slavata se svojí přítelkyní Pavlínou

Tomáš Slavata (1980) sportovec, triatlonista, filantrop 

Pochází z neutěšeného rodinného prostředí. Ve sportu se vypracoval na vrcholovou úroveň, v roce 2009 reprezentoval ČR na mistrovství světa v triatlonu. Svůj život však zasvětil pomoci dětem z dětských domovů a sociálně slabých rodin. Adoptoval své dva synovce a posléze další dva chlapce. Za svou neúnavnou práci byl oceněn například Mezinárodním olympijským výborem, Českým klubem fair play, ale i Nadací Via, od které získal titul Srdcař roku. Více na www.tomasslavata.cz.

Rozhovor s Tomášem Slavatou:

I Superman se trápí

 

RUBRIKY: ,