Charitativní práce mi dává sílu

S Mathildou Nostitzovou o tom, co ji přivedlo k dobročinnosti, proč si vybrala právě zrakově postižené a co všechno její Nadační fond Mathilda zajišťuje.

Co Vás přivedlo k charitě?

Když jsem se po 41 letech vrátila do Československa, setkala jsem se se spoustou lidí, kteří pomáhali nevidomým. Řekla jsem si, že bych mohla dělat nějakou užitečnou práci. Můj manžel byl tehdy ještě italský velvyslanec v Norsku a pak v Ománu, a tak jsem zprostředkovala setkání s norskou školou vodicích psů, od níž získali čeští cvičitelé spoustu informací a cenných rad.

Proč jste si vybrala právě péči o nevidomé?

Byla to jednoduchá volba. Od mládí jsem věděla, že moje maminka i babička chodily číst do nemocnice nevidomým. A také můj otec měl vážné problémy se zrakem. Byla jsem si vědoma, že tito lidé čelí velkým problémům a potřebují pomoc.

Jakým konkrétním činnostem se Váš fond věnuje?

Je toho hodně. Vychováváme a cvičíme vodicí psy, máme svůj vlastní chov, pořádáme pro nevidomé rekondiční pobyty, kde si vzájemně mezi sebou vyměňují zkušenosti a zdokonalují se. Vydáváme zvukový časopis. Máme digitální knihovnu, kde je více jak dvacet tisíc titulů. Pořádáme koncerty, na kterých nevidomí sólisté dostávají šanci si zahrát s velkým orchestrem. Pomáháme Tyfloservisu, kterému přispíváme na nákup automobilů, aby jeho instruktoři mohli jezdit za klienty i do vzdálených oblastí. A také finančně podporujeme vznik cvičných kuchyní, kde se nevidomí učí, jak bezpečně vařit. To stojí spoustu peněz, proto vítáme každou pomoc. Stačí kouknout na naše stránky www.mathilda.cz, tam se každý dočte o způsobech, jak nás může podpořit.

Kde podle Vás nejvíce chybí pomoc státu?

Stát se snaží pomáhat a poskytuje různé granty. Jejich velkou nevýhodou je ovšem jejich každoroční sepisování. Nechápu, proč to nemůže být na delší dobu. Kolik lidí se musí této administrativě věnovat při podávání a pak také při vyúčtování. Místo toho by mohli udělat spoustu užitečnější práce.

Co Vám práce v nadaci dává? Práce pro zrakově postižené mi dává sílu. Vidím, že to, co dělám, má smysl a pomáhá spoustě lidí. Je pro mne velkým zadostiučiněním vidět, jak velkou radost má nevidomý, když od nás dostane vodicího psa.

 

Mathilda Nostitzová (1936) pochází z tradičního českého šlechtického rodu Nosticů. V červnu roku 1948 její rodina odešla do Německa. Od osmnácti let pracovala v hoteliérství, poté v médiích. Do Československa se mohla vrátit až po pádu komunismu. Založila zde Nadační fond Mathilda, který se snaží o zlepšení kvality života nevidomých lidí. Žije se svým italským manželem část roku v Itálii, část roku v České republice. V roce 2007 obdržela Cenu Via Bona, v roce 2009 ocenění Významná česká žena.

Rozhovor vyšel v podzimním čísle časopisu Umění darovat, 2018.

Rozhovor vedla: Naďa Straková,  foto: archiv Mathildy Nostitzové

 

RUBRIKY: ,