Vzít hrábě a jít pomáhat

Už sedmnáct let působí ve vedení jedné z největších bank. Zároveň studuje herectví a trápí se s dizertací o svátostech. Ekonom, matfyzák, teolog, herec i vášnivý šachista. Sedmačtyřicetiletý Jan Lamser přišel na rozhovor v bleděmodrém tričku a v jeho kanceláři nám odměřovaly čas staré kyvadlové hodiny. Zatímco tikaly, rozpovídal se o nenasytnosti, významu slova etika a faktu, že se naše společnost až příliš orientuje na peníze.

Lamser_CB

Když muž ve vaší pozici studuje herectví, vzbudí to údiv. Nemělo by to ale být v povinné výbavě každého vrcholového manažera?
Cesta, kterou si vybírám, budí údiv hlavně mezi kolegy. Většinou mají za to, že nemá příliš smysl věnovat tolik energie studiu něčeho tak zásadně odlišného od našeho oboru. Myslím ale, že čím je manažer výše postavený, tím širší souvislosti musí chápat. Nejen ovládat techniky, které se učí na manažerských školách.

Ve filmu Vlk z Wall Street přesvědčuje hlavní hrdina své podřízené dokonale zvládnutým projevem. Nepřistihl jste se někdy, že vědomě pracujete s hlasem, abyste zapůsobil, jak potřebujete? Jako třeba teď?
Že bych trávil večery před zrcadlem a zkoušel si plamenný projev, díky kterému o mně napíšete, že jsem milý člověk? Na to není vlastně nikdy čas. Jistě, osvojil jsem si na DAMU určité návyky, které mi automaticky naskakují i v těch krizových situacích, ale nemůžu říct kolegům: „Počkejte do zítřka, pak vás přesvědčím, že se do toho dáme.“ S hlasem musíte pracovat okamžitě, jak je potřeba. A všimněte si i toho, jak většinou dopředu připravované projevy znějí falešně.

Bankovní sektor většina lidí považuje za falešný svět, kde jde jen o zisk. Jak vnímáte, že jste jeho důležitou součástí?
Bankovnictví patří mezi vůbec nejstarší profese. Spojovat s ním a priori negativní zkušenost není na místě. Celá naše společnost je vybudovaná na spolupráci, která vyžaduje, aby se pracovalo se zdroji a hodnotami. Bankovnictví je proto nutná infrastruktura, bez které by naše společnost prostě nefungovala. Nemá cenu se na něj zlobit, že je nečestné, protože jde hlavně o zisk. To jsou aspekty, které se do bankovnictví dostávají sekundárně. Peníze automaticky asociují majetek, určitou hrabivost či lakotu. Jenže to nejsou hříchy banky, ale jejího uživatele. Banka jen zprostředkovává pohyb prostředků. A ideální banka je taková, o které hrabiví či nehrabiví uživatelé vůbec nevědí.

Chcete říct, že bance, ve které pracujete, nejde ani trochu o zisk do vlastní kapsy? Z bankovnictví se stala oblast podnikání a subjekty, které v něm fungují, se samozřejmě snaží vydělat. To je ale přeci normální v každém podnikání. Naopak na Wall Street, kterou jste zmínila, jde hlavně o to, jak obrat lidi. Vymýšlejí tam rizikové modely, na kterých se mohou obohatit. Ty ale nesouvisí s podstatou bankovnictví. Zjednodušeně bych řekl, že nám kolegové z Wall Street dělají špatnou reklamu.

Šachy hraje dlouho, často a rád, klidně i ve vlaku.

Šachy hraje dlouho, často a rád,
klidně i ve vlaku.

Ve svém eseji Duchovní zvířena a podvod jste dospěl k závěru, že bankovnictví je odraz společnosti, a proto je nenasytné. Kvůli tomu se potýkáme s tolika ekonomickými problémy?
Nenasytnost byla zdrojem finanční krize. Pozdější reflexe politiků tenhle zásadní charakterový rys společnosti úplně pominula. Podle mě se proto brzy podobná krize znovu objeví. Banka je jen prostředek, jak tu nenasytnost realizovat. Pokud někdo jede autem příliš rychle a nezvládne řízení, je chyba obvykle v šoférovi, nikoli v autě.

Jak je důležité etické chování pro lidi, kteří pracují v bankovnictví? Není to spíš překážka?
Znáte v dnešní době nějaký obor, tedy kromě samotného studia etiky, který by se etikou zabýval? Já tedy ne.

Mám dojem, že by lidé v řadě oborů měli přemýšlet nad tím, co slovo etika znamená. Problém je, že etika bývá často zaměňována s morálkou, s tím, jak by se měla reflektovat všeobecně přijímaná pravidla a jak se jimi řídit. Etika ale řeší, jak jednat správně. V dnešním světě se nikdo nezabývá etikou a asi ani vnitřní morálkou. Já jsem se k této oblasti dostal okrajově přes svá studia, v běžném pracovním rytmu není na takové bádání čas. Podařilo se mi nahlédnout, co všechno bych měl naplňovat, kdybych měl vše, co dělám, dělat opravdu zodpovědně.

Není pro vás širší vzdělání spíš komplikace?
Ano, musím se hodně soustředit, abych měl upřenou pozornost opravdu na jeden problém. Abych se ho nesnažil zasadit do příliš širokých souvislostí.

V době, kdy jste zasedl do posluchárny teologické fakulty,  jste už byl vrcholový manažer. Zajímalo vás, co si o vás myslí spolužáci?
Brali mě vesměs jako autistu a neřešili, čím se živím. Měl jsem o teologii takový zájem, že jsem ji začal studovat naprosto svévolně.

Během studia jste souvislost mezi teologií a tím, čím se živíte, našel?
Už bible hovoří o bankovnictví a na některých místech se vůči němu vymezuje. Třeba slavné Ježíšovy výroky o mincích anebo řada pasáží z Nového zákona o tom, kolik kdo komu dluží hřiven a kolik jich kdo vydělal. Ale křesťanství hlásá, že v lidském životě jsou důležitější hodnoty než peníze. Neříká, že jsou zbytečné, ale že je na ně nutno pohlížet jen jako na prostředek. To je pro člověka pracujícího v bance ten nejužitečnější pohled.
Celá společnost podléhá dojmu, že peníze jsou to jediné, oč v životě jde. Stačí si otevřít libovolné noviny. I v neekonomických rubrikách se řeší, jak ekonomika roste či neroste a úspěch se poměřuje přímo či nepřímo v penězích.

Co říkáte na to, když se ziskem poměřuje kvalita kultury?
Pokud trochu zjednodušeně zúžíme kulturu na umění, prolíná se mezi sebou aktivní a pasivní přístup. Měli bychom podporovat umělce a vypěstovat z nich bezchybné odborníky? Nebo vzdělávat pasivní příjemce, aby se nebáli i náročnějších uměleckých projevů, jako je třeba současná vážná hudba? Ta debata je vždy jen diskuzí nějaké umělecké špičky s ministerstvem a zjednodušuje se na otázku, jestli dostane na svůj obor peníze. Vytrácí se aspekt, že péče o kulturu by měla být mnohotvárná. O kulturní politice státu myslím neproběhla širší společenská diskuze, na rozdíl od živých debat, zda snižovat sazbu koruny proti euru. Dnes je zvykem redukovat pojem kultury do několika kategorií jako divadlo či hudba. Jejich zástupci pak velmi dbají o to, aby nevznikaly jiné rozpočtové kapitoly. Tohle pojetí kultury však není úplně šťastné.

Proč nejsou v Česku víc slyšet kulturní elity? V porovnání se Západem, kde provázanost finančních, kulturních a akademických elit funguje mnohem víc.
Bude to z mé pozice znít divně, ale u nás je fascinace ekonomickými souvislostmi a spotřebou jako klíčové téma veřejného diskurzu naprosto extrémní. Přebije ji, jen když se hraje mistrovství světa v hokeji. Ale jinak celospolečenskou tematiku ovládají peníze, což je naprostá chyba.

Proč tedy pracujete v bance?
Protože mi to jde. Provozuji tu práci už dvacet let a slušně se tím uživím.

Přispíváte na řadu kulturních projektů. Podle čeho si je vybíráte?
Potkávám se s lidmi, a když mě něco zaujme, začnu to podporovat. Jsou to nenadálá inspirující setkání v toku života.

Kdy vás napadlo podporovat archiv samizdatové literatury Libri prohibiti nebo hudební sdružení Unijazz?
V obou oblastech se angažuji od mládí. Není to tak, že by na mě přišla Kristova léta a já se rozhodl udělat něco společensky prospěšného. Když jsem byl mladší, vynakládal jsem čas a aktivitu. Teď už čas nemám, takže se má angažovanost projevuje jinak.

Je u nás už dost lidí, kteří pochopili, že filantropie je způsob, jak společnosti vracet to, co díky ní získali?
Myslím, že jsme na tom dobře, akt pomoci tady funguje. I u nás v ČSOB máme grantové projekty, kdy individuální fundraising podporujeme. Stačí přijít s nápadem, co podpořit.

Česká filantropie se tedy probouzí?
Filantrop může být ten, kdo vezme hrábě a jde uklidit dětské hřiště. A možná o sobě ani neví, že je filantropem. Míra zájmu lidí o dění kolem je veliká. Jedna z možností je, že si nějaký boháč vybere nadějného houslistu a koupí mu stradivárky. To ale nikdo v mém okolí nedělá a nemyslím si, že to má smysl, protože jednorázová pomoc nic moc neřeší. Aktivní a ochotní lidé, kteří se zajímají o kulturu, jsou podle mě zajímavější než celá filantropie. Já sám v rámci možností ty hrábě do ruky taky beru. Metaforicky i doslova.

Jan Lamser 2_CBJAN LAMSER (1966) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu, Evangelickou teologickou fakultu a VŠE v Praze. Je absolventem École des Hautes Études Commerciales v Paříži. Dál studuje autorské divadlo na DAMU. V ČSOB působí od roku 1995. V roce 1997 se stal členem představenstva. Nyní je vrchním ředitelem v oblasti Convenience Services. Soukromě podporuje knihovnu Libri prohibiti nebo Krytové divadlo Orfeus. Je členem sdružení Unijazz a prezidentem Šachového svazu ČR.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / jaro 2014. Jan Lamser už pro ČSOB nepracuje – pozn. red.

RUBRIKY: ,