Vteřina poté: děti z domovů sobě

Děti v dětských domovech si údajně žijí jako příslušníci vyšší střední třídy. Dokud jsou v domově, mají téměř všechno, alespoň materiálně. Problém nastává v okamžiku, kdy se mají jako čerství dospělí postarat sami o sebe. Systém často selhává a mnohé z těchto dětí končí na ulici. Teď se děti z domovů samy rozhodly, že je na čase to změnit, a založily organizaci Vteřina poté

Andrea Šafařík Fridmanská, tajemnice Vteřiny poté. Jeden z mála členů této nezávislé platformy, který si neprošel dětským domovem.

Andrea Šafařík Fridmanská, tajemnice Vteřiny poté. Jeden z mála členů této nezávislé platformy, který si neprošel dětským domovem.

Už sám název dává tušit, co je podstatou problému, který řeší. Ona „vteřina poté“ je příběhem mnoha dětí, které chtějí ze systému odejít, jakmile dovrší osmnácté narozeniny. Název vznikl díky jedné z členek, která čekala se zabalenými kufry, až odbije první vteřina její dospělosti, aby mohla za sebou navždy zavřít dveře dětského domova. „Tento název nám má připomínat, jak je důležité to, za co bojujeme, o čem to všechno vlastně je,“ říká tajemnice Vteřiny poté Andrea Šafařík Fridmanská, která jako jedna z mála nemá za sebou zkušenost dětského domova. K organizaci se dostala jako uči­telka angličtiny, když doučovala jednoho ze zakládajících členů Vteřiny poté. Nadchnul jí nápad na vytvoření organizace, která by pomáhala dětem z dětských domovů v boji za jejich práva, podporovala komunikaci v domově, zvyšovala jejich sebedůvěru a pomáhala jim s přípravou na okamžik, kdy nadejde jejich osudo­vá „vteřina poté“, a ony se budou muset postavit na vlastní nohy.

Slyšet hlasy dětí

Vteřina poté vznikla díky Daně Malé, ředitelce Vhled – Centrum Sámovka. S ní se začali pravidelně potkávat pozdější zakládající členové a sdílet své příběhy, které zažívali v dětských domovech. Setkáváním věnovali téměř rok a půl. Během toho času zjistili, jak jsou jejich příběhy podobné a jak systém, ve kterém vyrůstali, nefungoval vždy správně. Proto se rozhodli o svých zkušenostech mluvit nahlas a pustili se do kampaně „Vzkazy v láhvi“, která vyvrcholila stejnojmenným happe­ningem. Jeho motto bylo: „Nenechte děti psát vzkazy do láhví – naslouchejte jim.“ Chtěli tak poslat symbolický vzkaz o tom, jak se v něm jeho klienti mnohdy cítí. Po happeningu začalo být stále jasnější, že nejde pouze o osobní příběhy členů skupiny, ale jde o typickou zkušenost těch, kteří v dětských domovech žijí, a zažívají jejich každodenní realitu. Tak spatřila světlo světa Vteřina poté, platforma, která se snaží vyslyšet hlasy dětí a mladých z dětských domovů, a přenést je do míst, kde se rozhoduje o jejich životech, jako jsou třeba ministerstva práce a sociálních věcí či školství.

Radek Laci, výkonný ředitel

Radek Laci, výkonný ředitel

Organizace má dnes dvanáct členů, kteří většinou v dětském domově žili nebo stále ještě žijí. Jedním z nich je čtyřiadvacetiletý Radek Laci. Ihned po narození byl odebrán matce a do šesti let žil v dětském kojeneckém ústavu v Lounech. Pak putoval do Dětského domova v České Lípě, kde bydlí dodnes. Třiadvacetiletý Tomáš Valenta zase do tří let žil v bytě, který zároveň sloužil i jako varna drog. Jeho táta pil, máma brala drogy, a tak skončil v dětském domově. Důvody, proč se kdysi do dětského domova dostali, jsou různé, jedno ale mají mladí lidé z Vteřiny poté společné. Dokázali se v domově, často navzdory svému okolí, postavit na vlastní nohy a začít pomáhat ostatním s podobným osudem.

Každý nemusí být kuchař

„Poprvé jsem se setkal s Vteřinou poté na stipendijním víkendu pořádaném organizací Dějme dětem šanci, kde jsme se potkali s Radkem, který přednášel o projektech této organizace. Připadala mi jako sdružení, které má smysl,“ vzpomíná Tomáš Valenta. Po hodině povídání měl jasno, chtěl být součástí něčeho, co jako dítě vyrůstající v děcáku marně hledal. V organizaci dnes zastává funkci koordinátora vzdělávacích aktivit. Má na starosti mimo jiné výjezdy do dětských domovů. Ty jsou důležitou součástí práce Vteřiny poté. Díky nim se lidé z organizace setkávají s dětmi z dětských domovů, mohou přímo na místě řešit jejich problémy, stížnosti i přání. Pomáhají jim tak připravovat se na jejich vteřinu poté, co opustí dětský domov.

Jedním z problémů, které Tomáš a ostatní na výjezdech s dětmi řeší, je obecně malá sebeúcta a sebedůvěra dětí z domovů. „Jsou vychovávání a směřováni k tomu, že jako děti z děcáku by měly vykonávat pouze jednodušší práce, a tedy nebýt moc ambiciozní při úvahách co studovat,“ vysvětluje Tomáš. Podle zkušeností Vteřiny poté představitelé domovů vedou své svěřence automaticky k tomu, aby šli všichni na jedno učiliště, protože to tak pro ně bude jednodušší na organizaci. Nejčastější povolání pak bývá kuchař. „Jenže mnohé z těchto dětí mají na víc. My jim chceme ukázat, že dětský domov není handicap, který si s sebou musí táhnout po celý život. Svým vlastním příkladem jim chceme ukázat, že i s touto minulostí jde něco dokázat, jít si za něčím, čemu věříme a o čem sníme,“ říká s nadějí v hlase.

Přiznání dětských domovů

Michal Ďorď

Michal Ďorď, advocacy officer

„Důvodů, proč děti z dětských domovů často končí na ulici, je mnoho. Nízká míra vzdělání, nedostatečná příprava na odchod, špatná socio­ekonomická situace biologické rodiny, do které se děti často vrací, nedostatek pracovních příležitostí, jak pro sociálně vyloučené rodiny, tak jejich děti, diskriminace, absence sociálního a prostupného bydlení, a mnoho dalších,“ zamýšlí se Michal Ďorď, který patří mezi čtyři původní zakladatele organizace. Dnes už v dětském domově nežije. Pracuje mimo jiné v nadaci Open Society Fund, kde vytváří a koordinuje stipendijní program pro romské vysokoškoláky. I on věří, že na dějí pro děti z dětských domovů je lepší vzdělání. „V tom je ale musí v dětském domově podporovat, a to se mnohdy neděje,“ konstatuje.

S dětmi z dětských domovů pracuje nejen na výjezdech. Jedním z nástro­jů, který se Vteřině poté osvědčil, jsou sociální sítě a zejména facebook. Pro děti z dětských domovů je to skvělý nástroj komunikace. Když ví, že na druhé straně jsou lidé se stejnou zkušeností jako oni, nebojí se otevřít a přijít s jakýmkoliv problémem. Jednou z platforem na facebooku je například uzavřená skupina „Přiznání dětských domovů“, kam Michal občas přispívá.

Podílí se i na dalších činnostech Vteřiny poté, které mají změnit celkové právní a společenské prostředí, v němž se děti z dětských domovů pohybují. Organizace je zapojena do práce Výboru pro práva dítěte, fokusní skupině pro tvorbu Standardů pro zařízení ústavní a ochranné výchovy, v informační kampani Právo na dětství či v Platformě pro sociální bydlení. Již dnes tedy děti zasahují do systémových změn a upozorňují na nefunkčnost ústavní výchovy a její chyby. Samy přináší funkční systémová řešení. Koneckonců, vědí o problémech ústavní výchovy úplně všechno.

Individuální práce

Ondrik Troiak

Ondrik Troiak, ekonom organizace

Plánů mají děti z dětských domovů opravdu hodně. Už teď ale cítí, že mnohé změnily k lepšímu. „Dostali jsme se do podvědomí dětí z domovů. Díky to se na nás obrací s prosbou o pomoc při řešení svých situací,“ říká další ze zakladatelů devětadvacetiletý Ondrik Troiak. Myslí si, že děti z dětských domovů nejvíce potřebují individuální charakter výchovy. „Systematická práce s nimi musí začít ještě v domově, ale ne ve smyslu ‚musíš se učit‘. To nám říkal každý. Důležité je předat dovednosti, co a jak se učit, a hlavně znalosti a návyky, které jsou smysluplně využitelné. Vše pak směřovat k tomu, aby se z těchto dětí staly sebevědomé osobnosti, které si jsou vědomy svých práv a dokáží si je brá­nit,“ vysvětluje. Právě vědomí práv dětí a jejich obrana, jsou další témata, kterým se chce Vteřina poté do budoucna ještě více věnovat. „ Jsme konečně prvními zástupci hlasu dítěte z dětského domova, o kterém bylo nesčetněkrát rozhodováno bez jeho názoru, takže se jen tak nevzdáme,“ říká rozhodně Radek Laci.


ilustrace_04Vteřina poté, z. s.
je nezávislou platformou pro práva dětí vyrůstající mimo rodinu. Jedná se o unikátní spolek, který je složen převážně z členů a členek, kteří vyrůstali v dětských domovech nebo jsou stále jejich klienty. Skupina podporuje koncept sociálního vývoje dítěte v jeho vlastní rodině, případně v rodině náhradní. Ústavní péči vnímá jako krajní alternativu, kterou by stát měl poskytovat potřebným pouze na dobu přechodnou, a ve formě co nejbližší rodinnému prostředí. Podporuje probíhající transformaci a deinstitucionalizace systému náhradní péče a doufá, že v blízké budoucnosti bude vytvořena síť podpůrných služeb potřebných pro efektivitu a udržitelnost nového systému.

Více informací lze nalézt na stránkách www.vterinapote.cz či www.facebook.com/VterinaPote.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / jaro 2015.

 

RUBRIKY: