Trvalo mi 20 let, než jsem se za svůj handicap přestal stydět

Tomáš Pouch

Tomáš Pouch

Tomáš Pouch, zakladatel neziskové organizace Černí koně

O lumpárně z dětství, která měla celoživotní následky, o vyrovnání se s nimi, o sportu, který léčí bolavou duši, o podpoře dětí s handicapem, o paracyklistice, o dobročinné svatbě, o ukradeném autě a jeho šťastném nalezení… O tom všem je příběh Tomáše Poucha. Jako detektivka :-). Ale vezměme to pěkně po pořádku…

Stále ji cítím

Tomáš Pouch, vyrůstal asi jako každý kluk z vesnice, stále lítal někde venku a sem tam provedl nějakou tu klukovinu. A tak tomu bylo i o prázdninách roku 1987, kdy s kamarádem tajně rodičům pod okny vytlačili ven motorku. Jeli rychle, zatáčky projížděli na hranici možností, až se za jednou z nich na silnici objevil traktor. Srážka byla nevyhnutelná…

Tomáš vzpomíná, jak o pár dní později, hovoří s lékařem v Motolské nemocnici v Praze: „Pane doktore, vy jste mi tu nohu nakonec neuřízli.“ „Už jí nemáš,“ odpoví doktor. „Ale já jí stále cítím, stále mě bolí kotník, já ji stále mám.“ „Je mi to líto,“ odpoví doktor a odkrývá přikrývku, pod kterou se doposud skrýval zafačovaný pahýl…

I s jednou nohou lze závodit

O dvacet let později. „Jsem handicapovaný, nemám nohu, a celých dvacet let mi trvalo, než jsem se za to přestal stydět. Je mi 35 let a dnes jsem to udělal. Vzal jsem nůž, z protézy odřezal molitan imitující tvar nohy, odhalil jsem kovovou trubku, kterou nikdo nepřehlédne, a sám v sobě překonal strach z odmítnutí.

Sílu k překonání strachu mi dodala cyklistika, jezdil jsem na kole, ale pouze v dlouhých nohavicích, aby náhodou někdo nepoznal, že nemám nohu. A jednoho dne mi došlo, že můžu z nevýhody udělat výhodu. Že se přeci nemusím stydět, ba naopak můžu všem ukázat, že i s jednou nohou lze jezdit závody horských kol.

Nepatřil jsem mezi nejrychlejší jezdce, naopak, občas jsem byl v cíli úplně poslední. Ale má vůle a vytrvalost ze mě udělala populárního sportovce. Hodně lidí mě zdravilo, povídali si se mnou, občas jsem převzal i nějaké ocenění a taky o mě začali psát v časopisech a novinách. Poznal jsem, že respekt a uznání jsou nejlepším lékem na bolavou duši.“

děti

Závody Černých koní

Černí koně na startu

A protože Tomášovi kolo hodně dalo, rozhodl se založit neziskovku Černí koně. Ta se specializuje na paracycling, tedy cyklistiku handicapovaných. Kola se přizpůsobují pro různé handicapy. Většinou to jsou tříkolové speciály na ruční pohon zvané handbike. Jenže pořizovací cena nového speciálu začíná na 120.000 Kč. Černí koně proto speciální kola bezplatně půjčují, později je začali i vyrábět. Věnují handbiky dětem, organizují pro ně závody…

„Handicapovaní si prostřednictvím sportu zvyšují tolik potřebnou fyzičku, sklízejí úspěch a uznání, nenásilnou formou se zapojí do společnosti a získají nové přátele. Zaměřujeme se hlavně na tělesné handicapy, a to takové, které umožňují jízdu na kole, handbike, tricyklu a tandemu. Na tandemech jezdí převážně zrakově handicapovaní, kteří mají své vodiče,“ vysvětluje Tomáš.

svatba

Svatba Tomáše a Lenky

Dobročinná svatba

Tomáš spustil nový projekt „Vítr ve vlasech“, který má za cíl rozdávat zdarma speciální kola handicapovaným dětem. „Dosud jsme rozdali 20 speciálů, ale objednávku máme téměř na 50. Brzdí nás výrobní prostory, které vznikly v naší garáži.“

Když se pak Tomáš a jeho láska Lenka rozhodli, že se vezmou, o stylu svatby bylo hned rozhodnuto: „Náš život je přímo propojen s neziskovou organizací Černí koně, a proto jsme se rozhodli, že se vzdáme veškerých svatebních darů ve prospěch projektu Vítr ve vlasech.“  Lenka s Tomášem zorganizovali takřka veřejnou svatbu, samozřejmě v cyklistickém stylu, i svatební oděv byl poněkud netradiční – slavnostní cyklistické dresy. Díky svatebním darům vybrali částku 82.000 Kč.

A tady by pohádkový příběh mohl končit. Jenže…

Milionové pátrání po ukradeném autě

Svatební veselí vystřídalo rozčarování a smutek. Během oslav měl totiž někdo takovou drzost, že ukradl klíčky a pak i dodávku Černých koní, která sloužila k převážení handicapovaných dětí i jejich kol speciálů.

Tomáš rozjel pátrací akci na facebooku, do sdílení se zapojilo téměř milion lidí, informaci šířila média… Auto bylo na několika místech zahlédnuto, pátrání pokračovalo. Nakonec zloději nevydrželi s nervy a auto odložili. Sice trochu pomačkané a se strhanými polepy, ale i tak může dál sloužit svému účelu.

„Přátelé, děkuji každému z vás, kteří jste sdíleli informaci o našem odcizeném voze. Pro nás je zavazující vaše podpora, budeme nadále dělat maximum pro handicapované, hlavně pro děti s handicapem. Jsem rád, že žiju v zemi, kde lidé umí táhnout za jeden provaz a není jim lhostejná křivda. Všichni jste pro nás inspirací a motorem, který nás požene vstříc dalším projektům. Velké díky.

Nejbližší velká akce, kde se můžeme sejít a vy se přesvědčíte, co děláme, bude v neděli 23. 7. v Praze na Štvanici,“ dodává Tomáš.

tomášTomáš Pouch (*1972) po nehodě na motorce přišel ve 14ti letech o nohu. Je vyučený jako slaboproudař, pracoval jako mechanik, v kamenictví na fréze, prodejce autobaterií a autodílů, velkoobchodní rozvozce květin, vedoucí skladu s květinami. Od roku 2006 se účastnil závodů Horských kol. V roce 2008 se mezi zdravými cyklisty v kategorii nad 100kg umístil celkově na 5. místě. Roku 2008 zakládá neziskovou organizaci Černí koně, které se věnuje naplno. Tomáš je čerstvě ženatý.

www.cernikone.cz

www.facebook.com/cernikone

Přispět Černým koním můžete na toto číslo účtu: 264 550 436 / 0300

12. 7. 2017