Tomáš Sedláček: Češi na filantropii slyší

Dobročinná aukce se neúprosně blíží. Už 28. listopadu v Hotelu Marriot proběhne aukce darů. Výtěžek poputuje na charitu. Jedním z dárců je i ekonom a filozof Tomáš Sedláček. Ten věnoval popovídání s ním osobně u drinku v bohémském klubu Le Valmont.  UD se Tomášem Sedláčkem bavil o filantropii v Česku.

Věnujete se charitě neboli přispíváte na nějakou dobrou věc?

Charitě se věnuju celkem intenzivně, a to jak v podobě věnování mého času, tak i  přímé podpory materiální. Sedím v několika organizacích, které mají charitativní nebo neziskový charakter, a snažím se svou troškou do mlýna přispět ke kultivaci českého prostředí i z této stránky. Obecně si myslím, že na to náš národ slyší a že jsme sestaveni z lidí, kteří chtějí pomáhat.

Už jste darovanou večeři někdy s někým absolvoval?

No jasně, mnohokrát. Baví mě to. Třeba pro Srdcerváče to dělám už pár let.

Pokud ano, jaké to bylo?

Bezvadný! Vždy jsem se setkal se zajímavými lidmi, kteří mají srdce na dlani a kteří se zajímají o svět kolem sebe a debaty s nimi mě obohacují a baví. A u večeře nebo u piva je vždy uvolněnější atmosféra než na formální přednášce. A o to tady asi jde.

Kdybyste měl neomezené množství peněz, jakou oblast byste podpořil jako první?

Do vědy a do vymýšlení ekonomického systému, který by se více hodil pro propojené a globální 21století.

Dokážete si představit, že byste někdy vedl nějakou neziskovku?

Jak jsem říkal, podílím se na vedení mnoha neziskových nebo charitativních organizací. Snažím se ovšem vždy na věc dívat z obsahového hlediska a snažím se co možná nejméně míchat do praktické úrovně. To nechávám na jiných.

Vybavíte si nějaký konkrétní příklad filantropie v kultuře?

Někdy kultura zachraňuje politiku, někdy kultura zahrnuje korporátní sektor a někdy je to naopak. Někdy naopak ekonomika nebo podnik zachrání kulturu. Já totiž věřím na neviditelnou ruku, ale nikoliv trhu, ale věřím na neviditelnou ruku společnosti.

Společnost se prostě jakýmsi způsobem reguluje – nikoliv jen uvnitř oborů samotných, ale v rámci společnosti jako takové. Bude-li například společnost příliš korporátní, povstane generace hippies, tak jako se to stalo v šedesátých letech minulého století. Pokud se společnost začne příliš fascinovat byrokracií, narodí se Kafka, který pouhou silou své tužky položí byrokracii na záda.

Revolucí v roce 1989 kulturní elita zachránila krachující politický systém a přetvořila jej. Nyní se zase mnohdy stává, že nějaký konkrétní podnik zachrání nebo umožní kulturní projekt, který by bez jeho podpory nemohl vzniknout. Naši rolí je zajistit, aby mezi sebou tyto různorodé obory mohly komunikovat s co možná nejmenšími bariérami a pomáhat si a v nouzových chvílích se třeba i navzájem, filantropicky, zachraňovat.

Máte pocit, že se v Česku filantropii daří?

Mám pocit, že Češi rádi pomáhají. Jenom je potřeba umožnit inteligentní způsob, jak to dělat. Ale v takové Americe je kultura darování pochopitelně mnohem hlubší a má delší tradici. Například soukromé školy tam mnohdy fungují zejména na bázi darů, které jim věnují jejich bývalí absolventi. Zde je potřeba připomenout, že čím víc si společnost dokáže pomoci sama, tím menší je třeba role státu a tím menší potom mohou být i daně. Nemluvě o tom, že společnost, která dělá dobro dobrovolně, bude jistě lepším místem na žití než společnost, která koná dobro z donucení, pomocí zákonů a daní.

Foto: www.tomassedlacek.cz

RUBRIKY: ,