Štěstí je dovednost

Sanjiv Suri, zakladatel, majitel a CEO Zátiší a držitel ocenění Via Bona v kategorii Mecenáš, se většinu času usmívá a žije šťastný život. Jak říká, ke šťastnému životu v našich končinách stačí člověku dvacet tisíc. Všechno navíc už je blahobyt.

Sanjiv Suri má kolem sebe silné energetické pole a je příjemné být v něm. Mluví bez přízvuku a přechází mezi bezchybnou češtinou a až alžbětinskou angličtinou. Narodil se, vyrostl a studoval v Dillí. I když vypráví o vážných věcech, jeho tvář nese klid a téměř neznatelný úsměv.

Sanjiv Suri v 90. letech v Praze založil firmu Zátiší Group, která vlastní čtyři luxusní restaurace Zátiší, Bellevue, Mlýnec a Žofín Garden, i cateringový servis Zátiší Catering.

Sanjiv Suri v 90. letech v Praze založil firmu Zátiší Group, která vlastní
čtyři luxusní restaurace Zátiší, Bellevue,
Mlýnec a Žofín Garden, i cateringový servis Zátiší Catering.

Je mu šestapadesát, v českém pohostinství dosáhl všeho, čeho mohl. Polovinu vydělaných peněz už dlouho věnuje na charitativní účely. A také spoustu svého volného času. Podporuje Lékaře bez hranic, UNICEF, Člověka v tísni a další. Například o své narozeninové oslavě v roce 2010 vyzval hosty, aby místo darů podpořili kambodžský projekt Člověka v tísni. Vybrané peníze zdvojnásobil, takže na porodnická centra v Kambodži odešlo 1 350 000 korun. O tři roky později se rozjel na kole po rodné Indii, ujel 850 kilometrů a výtěžkem 120 000 dolarů z benefiční jízdy podpořil Lékaře bez hranic. Pomáhá stejně přirozeně, jako dýchá. Sám rád medituje a pravidelně u něj na svých cestách do Česka obědvá dalajláma.

V Česku žije tři desetiletí, přišel sem původně za svou švédskou přítelkyní, otevřel si pod schody Národního muzea kavárnu a v 90. letech zahájil špičkový gastronomický byznys, takže jeho čtyři restaurace Zátiší, Bellevue, Mlýnec a Žofín Garden i Zátiší Catering patří stabilně k tomu nejlepšímu.

Výraz ‚hledání štěstí‘ se mi z podstaty jeví jako hloupost. Hledat ho vlastně znamená, že má člověk dojem, že ho nemá, že mu schází,“ zahájil před lety náš hovor o štěstí. Mozek člověka je podle Sanjiva Suriho jednoduše nádoba. Buď do ní nalejeme negativní myšlenky, nebo pozitivní. Ale musíme být připraveni, že se tam pak už nevejdou ty druhé. „Štěstí je podle mě dovednost, dá se naučit jako fotbal. Musíte se jen pro něj rozhodnout, ono tu totiž je. Když jsem se rozhodl, že mě podporuje celý vesmír, věci se začaly měnit, začaly do sebe zapadat.“

Také už před časem Sanjiv Suri přestal sledovat zprávy. „Jsou zavádějící v tom smyslu, že začnete vnímat svět i svůj život jejich prostřednictvím. Protože se v nich však objevuje valná většina zpráv špatných, fungují jako temný filtr, přes který i váš život může vypadat temně. Vezměte si ale, že všechno kolem je daleko lepší, pozitivnější a optimističtější, než jak to zprávy interpretují.“

Vyrostl v indickém Dillí v rodině, kde rodiče měsíčně vydělali dohromady čtyřicet dolarů, což tehdy stačilo na životní standard střední třídy. Už jeho rodiče oddělovali deset procent výdělku, které šly na charitu, nikdy to neporušili. Sanjiv Suri si dělení svých peněz zkrátka přinesl z dětství. Mnoho let posílala jeho firma Zátiší Group třicet procent výnosu na charitu. Poslední roky je to padesát procent. V souvislosti s motivací mi vyprávěl příběh. „Jeden opilec měl dva syny – dvojčata. Z jednoho se stal v dospělosti taky opilec, z druhého starosta města. Když se lidé ptali toho opilce, proč svůj život takhle propíjí, říkal: Vždyť jsem měl otce opilce, měl jsem ho pořád před očima. Divíte se, že jsem taky opilec? Když se starosty ptali na počátky kariéry, říkal jim: vždyť jsem měl otce opilce, měl jsem ho pořád před očima. Divíte se, že jsem starostou? Vyšli ze stejného prostředí, ale každého motivovalo k něčemu jinému.“

SANJIV SURI (1960) se narodil v Dillí. Vystudoval hotelovou školu. V 90. letech přišel do Prahy a založil tu restaurační a cateringovou skupinu Zátiší Group, jejímž je dodnes prezidentem a CEO. Patří mu restaurace Zátiší, Bellevue, Mlýnec a Žofín garden. Je vášnivým filantropem, jeho firma Zátiší Group odvádí padesát procent zisku na dobročinnost. Má čtyři děti.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / jaro 2017.