Případ Mathilda

Mathilda Nostitzová odešla z Československa 18. června 1948 s otcem, matkou a čtyřmi sourozenci. Za sebou nechala rodina Nostitzových, tradiční český rod, jehož minulost sahá až k Janu Lucemburskému, zámek a většinu osobních věcí, včetně knížek a hraček. Mathildě bylo tehdy osm let. „Otec měl na vybranou – buď se rozvede se svojí německou manželkou, nebo odejde. Druhý den jsme jeli,“ vzpomíná sympatická žena na chvíle, které jí změnily navždy život a určily její další směřování.

Rodina zakotvila v Německu, kde Mathilda nejprve vystudovala hotelovou školu a později pracovala v médiích, ve Spieglu či jako módní redaktorka dámského časopisu Constance. V roce 1970 se vdala za italského konzula v Německu, a jak sama říká, „do jejího života vstoupila Itálie“. Nicméně manželství s diplomatem znamenalo intenzivní cestování. Moskva, Vídeň, Řím, Tokio, Omán, Oslo. Tam všude Mathilda Nostitzová svého muže následovala.
Do Prahy se vrátila poprvé v lednu 1990, zámek v Plané u Mariánských Lázní, ze kterého jako osmiletá odešla, viděla poprvé až v roce 1992 a dodnes ho na českém státu nevysoudila zpět. V tu dobu stála před nelehkým úkolem. Věděla, že chce zůstat spojena s Českou republikou, především Prahou, ale musela si tu vytvořit smysl své existence.

Rodina Nostitzových je tradiční český rod, jehož minulost sahá až k Janu Lucemburskému.

Rodina Nostitzových je tradiční český rod, jehož minulost sahá až k Janu Lucemburskému.

Našla ho v pomoci ostatním. „Zpočátku jsem nabídla pomoc pražské Charitě, ale pak jsem si uvědomila, že se potřebuji zaměřit na jeden sektor. A když jsem se pak potkala s nevidomými, kdosi mi řekl, že to je logické, vždyť Jan Lucemburský, můj slavný předek, byl slepý. Hezký bonmot, ale já bych nevidomým pomáhala i bez slavného předka. Mám ke slepým prostě blízko. Babička Lobkowiczová a moje matka chodily pravi‐ delně číst nevidomým pacientům do nemocnice. Můj otec také špatně viděl. Když se ho někdo ptal, kolik má dioptrií, říkal: Příští dioptrie – slepota,“ řekla v roce 2009 časopisu Sanquis.

Začala podporovat Sjednocenou organizaci slabozrakých a nevidomých, později obecně prospěšnou společnost Tyfloservis a nakonec propůjčila své jméno i nadaci Mathilda. S tou spolupracuje od roku 2008. „Paní Mathilda Nostitzová se podpoře nevidomých věnuje od začátku devadesátých let, kdy se vrátila do Čech. Bylo jenom otázkou času, kdy bude chtít svou pomoc zcela jasně konkretizovat,“ říká Luboš Krapka z nadace Mathilda. Sama paní Nostitzová přitom tvrdí, že nemá ráda slovo charita. Tvrdí, že pouze pomáhá potřebným. „Já už spolupracuji s nevidomými téměř dvacet let a mám pocit, že oni pomáhají mně. Jsou to lidé, kteří mají plno energie a pozitivního myšlení, a to mně předávají. Mám hodně fantazie a v této oblasti ji právě můžu uplatnit,“ řekla před pěti lety v rozhovoru pro MF Dnes. Paní Nostitzová přitom svým aktivitám obětovala mnoho času. Pokud nepracuje na konkrétních projektech, pendluje neustále mezi Prahou a Itálií v touze být neustále v centru dění a zprostředkovávat kontakt mezi nadací a dárci.

Mathilda Nostitzová nemá ráda slovo charita. Tvrdí, že jenom pomáhá a někdy má dokonce pocit, že nevidomí pomáhají jí.

Mathilda Nostitzová nemá ráda slovo charita. Tvrdí, že jenom pomáhá a někdy má dokonce
pocit, že nevidomí pomáhají jí.

Díky svým aktivitám pomohla nevidomým a slabozrakým ohromným množstvím darů, ať už nančních nebo materiálních, které výrazně ulehčily život mnoha lidem s postižením zraku. Není to přitom snadná práce. Vycvičení jednoho vodicího psa stojí téměř dvě stě tisíc korun. Luboš Krapka z nadace Mathilda k tomu říká: „ Soustřeďujeme se na podporu nevidomých a těžce zrakově postižených. Cvičíme vodicí psy pro nevidomé, učíme lidi pracovat s počítači, tablety bez pomoci zraku, podporujeme mladé zrakově postižené hudebníky, vydáváme zvukové časopisy a také provozujeme digitální knihovnu.“ Dnes nadace Mathilda patří k nejaktivnějším svého druhu. „Struktura našich dárců je velmi široká a zahrnuje všechny skupiny. Podporují nás velké banky, střední firmy, drobní dárci, ale máme i sběrací pokladničky, kam přispívají lidé třeba v obchodech. Samozřejmě využíváme službu DMS, kde máme zaregistrované heslo OKO,“ dodává Krapka.
Příběh Mathildy Nostitzové dokazuje, že schopnost efektivně pomáhata měnit svět k lepšímu není vyhrazena pouze bohatým donátorům připraveným rozdělit se o část svého majetku s potřebnými, ale i lidem, kteří jsou schopni místo svých nančních prostředků dobrému účelu obětovat svůj čas, schopnosti či sociální kapitál.

MATHILDA NOSTITZOVÁ (1936) je významnou českou filantropkou. Po návratu do Československa v roce 1990 se stala patronkou zrakově postižených, spolupracuje s Nadačním fondem Mathilda, jemuž propůjčila jméno, podporuje Centrum pro ochranu a restaurování památek. Obdržela mnohá ocenění, například Cenu VIA Bona v roce 2007 a cenu Významná česká žena ve světě 2009. 

Článek vyšel v časopise Umění darovat / podzim 2014.

RUBRIKY: ,