Pracovat pro charitu, nebo na Wall Street?

Text: William Macaskill, Přeložila: Tereza Volmutová

Britský filozof William MacAskill o účinnějším způsobu pomoci skrze velmi výdělečnou kariéru

Není mnoho lidí, pro něž by práce ve financích znamenala etickou volbu kariéry. Nejlepší absolventi vysokých škol, kteří chtějí „konat dobro“, bývají odrazováni od půvabu Wall Street a pracují v neziskovém sektoru. A mnoho lidí, kteří ve financích pracují, mají v polovině kariéry jakousi etickou krizi a začnou místo toho dělat něco naplňujícího.

Záměr je možná dobrý, ale je tohle opravdu nejlepší cesta, jak konat dobro? Dříve jsem si to myslel, ale když jsem poté zkoumal, jaká by byla etická volba kariéry, dospěl jsem k závěru, že je ve skutečnosti lepší vydělat hodně peněz a darovat určitý podíl nákladově nejefektivnějším charitám – cesta, které říkám „vydělávat pro darování“ (earning to give). Bill Gates, Warren Buffett a další lidé, kteří se zapojili do kampaně Giving Pledge, jsou asi nejlepším příkladem. Na to člověk ale nemusí být miliardář. Tím, že budeme vydělávat co možná nejvíce peněz, a pak je darujeme těm nejlepším charitám, můžeme každý zachránit stovky životů.

Will MacAskill

Za touto logikou stojí tři předpoklady. První jsou rozdíly v platech mezi jednotlivými typy kariér. Roční plat v bankovním sektoru začíná na 80 000 dolarech ročně a roste až na 500 000 dolarů , ale na Wall Street jste dobří. Za život si potom takový člověk vydělá přes 10 milionů dolarů. Platy v neziskovém sektoru začínají asi na 40 000 dolarech a většinou nepřekročí 100 000, ani pro výkonné ředitele. Za celý život si tedy takový člověk vydělá pouze, řekněme, 2,5 milionu dolarů. Pokud by místo toho pracoval ve financích a daroval polovinu celoživotních příjmů, mohl by zaplatit dva lidi pracující v neziskovém sektoru a zároveň by se měl dvakrát lépe, než kdyby sám pracoval v neziskovém sektoru.

Druhým předpokladem je, že „konání dobra“ vyžaduje dělat něco, co by se nestalo i bez našeho přičinění. Představte si, že jste na ulici svědky toho, jak nějaká žena dostane infarkt. Naštěstí kdosi, kdo ovládá kardiopulmonální resuscitaci (KPR), ji udržuje při životě, dokud nedorazí sanitka. Vy ale KPR ovládáte také. Měli byste proto toho člověka odstrčit a začít ji provádět místo něj? Přirozeně že ne. Nebyl byste žádný hrdina, protože byste neudělal nic, co by se jinak nestalo.

A stejná logika platí pro neziskový sektor. Konkurence v něm je obrovská, a pokud někdo jiný dostane práci místo vás, nebude pravděpodobně o moc horší, než pokud byste tu práci dělali vy. Takže skutečně vykonané dobro by bylo  tvořeno rozdílem mezi dobrem, které jste schopni v této práci vykonat vy a které je schopen vykonat onen druhý člověk.

Konkurence v oboru financí je sice ještě vyšší než v neziskovém sektoru, ale pokud někdo jiný dostane práci v tomto oboru místo vás, pravděpodobně nedaruje tolik peněz na charitu. Průměrná výška daru od americké domácnosti je méně než 5 % příjmu – a tento podíl se snižuje, čím je domácnost bohatší. Pokud jste tedy odhodláni darovat velkou část svého příjmu charitě, můžete s prací ve financích vykonat mnohem více dobra.

Třetím a nejdůležitějším předpokladem je, že charity se velmi výrazně liší v tom, kolik dobra jsou schopny vykonat s penězi, které obdrží. Například vycvičit a poskytnout jednoho slepeckého psa stojí 40 000 dolarů, zatímco vyléčit jednoho člověka od trachomu, který způsobuje slepotu, stojí necelých 25 dolarů. Za peníze, které vylepšují život jednomu slepému člověku, můžete vyléčit přes tisíc lidí od slepoty.

Tohle je důležité, protože když se rozhodnete pracovat v neziskovém sektoru, jste víceméně limitovaní. Můžete měnit charity, ve kterých pracujete, ale je velmi nepravděpodobné, že práci změníte vždy podle toho, která charita bude zrovna nejlepší. Pokud ale vyděláte peníze a pak je darujete, můžete je nasměrovat kamkoli, nejlépe samozřejmě do těch nejefektivnějších charit, a měnit jejich směr, jak často jenom chcete.

Pouze málo lidí považuje cestu „vydělávání pro darování“ jako kariérní cestu. Ale tento přístup se stává populárním. Mnoho studentů, jimž jsem myšlenku prezentoval, se touto cestou vydalo. Jeden student, který je o pravdivosti těchto argumentů přesvědčen, nyní pracuje v Jane Street, firmě obchodující s cennými papíry, daruje 50 % svého příjmu a tím už klidně mohl zaplatit platy několika lidem, kteří by práci v neziskovém sektoru dělali místo něj.

Obecně je neziskový sektor bohatý na lidi a chudý na peníze. Přidání jednoho člověka do moře lidí, kteří stojí o práci v neziskovém sektoru, je zkrátka mnohem méně hodnotné než víc peněz do sektoru, které pak mohou více lidí zaplatit. Možná se nebudete cítit tak přímo zapojeni, protože jste nevěnovali hodiny práce charitě, ale ve skutečnosti vykonáte mnohem více dobra.

Článek byl publikován v podzimním čísle časopisu Umění darovat

RUBRIKY: