Po štěstí touží úplně všichni

Podnikatel, zakladatel úspěšné firmy zprostředkovávající práci LMC, člen celosvětového filantropického klubu Global Philanthropists Circle a aktivní buddhista odnože dzogčen Libor Malý je ve filantropickém světě známou osobností. Na posledním aukčním večeru Nadace Via zakoupil NIC za dvě stě tisíc. Před časem, 21. prosince 2012, založil sociální síť Hearth.net, prostřednictvím které může člověk v podstatě darovat, co chce a komu chce. Proč ji založil, k čemu směřuje člověk sám a k čemu celá západní kultura?

Co Vám osobně přináší darování, pomoc druhým?
Upřímně, já nemám tu „pomoc druhým“ nijak obzvláště v lásce. Osobně to mám spíše tak, že když se objeví nějaká situace, která mnou nějak vnitřně pohne a vyžaduje nějakou akci, tak prostě udělám, co cítím, že je potřeba a ono to potom zvenku může jako pomoc druhým vypadat. Ale je to spíše intuitivní pohyb než nějaká „institucionalizovaná“, promyšlená pomoc. Jsou někteří lidé, kteří pomáhají hodně „nahlas“ a očividně, já osobně mám spíše rád, když se něco dobrého stane a nikdo ani neví, že jsem to udělal já. To mě potom opravdu baví.

Na darovacím webu, který jste inicioval, Hearth.net, jsem si všimla, že lidé darují věci jako míček hopík nebo pět magnetků. Neznevažuje to pak ty opravdové dary pro potřebné, pro které byl web zřízen?
No jo, to máte pravdu, ale co s tím? Nějak lidé začít musí, aby ztratili obavu z darování. Hodně lidí žije stále s vizí, že když něco dají, tak potom prostě mají méně. Že je to ve skutečnosti obráceně, to si právě musí osahat. A tak někteří prostě začínají s blbostmi. Ale co když i tyhle „blbosti“ udělají někomu radost? Potom je všechno v pořádku, ne?

Podnikatel, zakladatel firmy LMC a aktivní buddhista Libor Malý patří mezi velké české filantropy. Zabývá se ekonomikou darů a je přesvědčený, že do sta let bude svět fungovat bez peněz.

Podnikatel, zakladatel firmy LMC a aktivní
buddhista Libor Malý patří mezi velké
české filantropy. Zabývá se ekonomikou
darů a je přesvědčený, že do sta let bude svět
fungovat bez peněz.

Vaše ekonomika darů, na které je Hearth.net založen, předpokládá, že lidé jsou od přírody dobří a chtějí se dělit. Je to tak?
Víte, každý svého štěstí strůjcem. Viděla jste někdy miminko, které se narodí a čouhá mu z očí, jaký je to hajzlík? Já tedy ne, věřím tomu, že lidé jsou od narození více či méně dobří, ale během života z různých „rozumných“ důvodů zvolí přesvědčení, že svět a lidé v něm jsou prostě zlí, a proto je třeba se co nejvíce chránit. To je jako sebesplňující proroctví, čím víc tomu věříte, tím víc se vám to potom opravdu děje. A já se vědomě rozhodl, že téhle víře o zlém světě a zlých lidech věřit nebudu. Jasně že na světě je spousta grázlů a opravdu zlých lidí, ale já to vidím ne jako pravidlo, ale jako výjimku. A úplně všichni, opakuji, úplně všichni, touží po štěstí. Jen bohužel nevědí, co dělat, aby se opravdu šťastnými stali. Myslí si, bohužel, že ke štěstí vede třeba moc, bohatství, sex, drogy, násilí a kdoví co ještě, ale to je všechno veliký omyl, vyplývající z hluboké, snad až bych řekl civilizační nevědomosti.

Z čeho plyne váš pocit štěstí?
Ze setrvávání v tom, co by se dalo popsat jako podstata jsoucna. Je z principu vyloučené si pod tím něco jakkoliv představit, protože tento prvotní stav bytí leží za hranicemi mysli, času i prostoru. Ale je možné tento stav prožít, protože je vlastní všem bytostem ve vesmíru. Chce to většinou léta meditací, ale jednoho dne tento prvotní stav bytí prožijete a potom už nic není jako dříve, protože poznáte podstatu všeho. Je v tom mnoho nuancí, ale ve zjednodušení tomu lidé říkají láska, blaženost, božství, prázdnota, advaita či nedualita, tao, dzogčen a nevím jak ještě jinak. Tento stav je mnohdy prožíván jako slaboučký pocit na pozadí všech prožívaných jevů, ale je o to trvalejší a hluboký a je zdrojem všech ostatních slastných pocitů. A nejlepší přípravou na dosažení tohoto prvotního stavu bytí je právě systematická aplikace laskavosti a štědrosti ve zcela běžném životě. Možná není úplně jasné, proč tomu tak je, to by bylo opravdu vysvětlování na dlouho, ale pro mne je to celé extrémně racionálně logické. A hlavně cítím a zcela reálně prožívám, že to funguje.

Byly pro vás někdy v životě peníze zdrojem svobody?
Odpovím upřímně: ano i ne. ANO proto, že dostatek peněz vás zbaví existenčních obav a můžete se více uvolnit do prožívání přítomného okamžiku. A také můžete efektivně pomoci tam, kde to cítíte jako potřebné. A NE proto, protože vím, že mnoho lidí se právě mylně domnívá, že dostatek peněz je zdrojem svobody a štěstí. Není, protože si sice vyřešíte jeden palčivý problém, ale na jeho místo okamžitě naskočí tisíc problémů dalších. Takže shrnuto: ne, peníze pro mne nikdy skutečným zdrojem svobody nebyly.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se oprostil od svého ega, než jste se dotkl samé podstaty bytí a pocítil jste absolutní svobodu?
Jejda, tak upřímně, já se od ega ještě opravdu neosvobodil. To bych si totiž nemyslel, že vám teď odpovídám na otázky. A ono ani není dobré se ega nějak usilovně zbavovat, protože je ve světě docela užitečné, udržuje vaši pozemskou integritu. Ale rozdíl je, zda je ego vaším pánem, nebo zda máte své ego pod „kontrolou“. Pokud opravdu máte, můžete žít krásný a vědomý život uprostřed shonu běžného života, a přitom spočívat ve své prvotní blaženosti. V opačném případě je to hodno velikého soucitu. Každý z nás to někdy prožil, vidíte člověka, který se o něco usilovně snaží a jak si tím škodí. Ale nejde mu to říci, nevěří vám, nevidí to a pořád si jede to svoje. A k té absolutní svobodě podstaty bytí? Poprvé jsem ten zážitek měl asi při přímém uvedení do podstaty mysli mým Mistrem dzogčenu Chogyalem Namkahaiem Norbuem v létě 2002. A od té doby se to moje poznání tak nějak velice pomaličku rozvíjí a otevírá, a vlastně ten pojem absolutní svoboda tím postupně ztrácí smysl.

Máte pocit, že se západní kultura, potažmo Evropa, opravdu nachází v krizi?
No já to vidím tak, že celá éra západních liberálních demokracií se velice pozvolna chýlí ke svému konci, tedy pokud se nestane nějaký zázrak. To už říkal starý moudrý Platón, že dalším systémem po demokracii je diktatura. A zatím to postupně začíná vypadat, jako by měl pravdu. Nedá se s tím systémově dělat nic, to je prostě takové, jaké to je. Ale lze dělat to, aby každý člověk našel v sobě odvahu a opravdu hluboce nezdolnou vytrvalost a začal být úplně obyčejně laskavý a štědrý, aby se to prostě stalo takovým DNA jeho bytí. Časem začne prožívat malé radosti a štěstí a postupně začne objevovat tu hlubokou moudrost, která za vším vězí. Už ten veliký mudrc Ježíš říkal: Miluj bližního svého jako sebe sama. Kdo skutečně porozumí podstatě tohoto výroku, je na definitivní cestě k osvícení.

Je známé vaše přesvědčení, že za zhruba 100 let bude svět fungovat bez peněz. Máte trochu jasněji, jak by k tomu mohlo dojít?
Ano, věřím tomu tak na 99,1 procenta. Ale jak by k tomu mohlo dojít, to opravdu nevím, myslím, že to bude asi hodně moc složitý a i bolestivý proces a bude spojený se stále rostoucí chamtivostí a netolerancí k druhým. A také – teď trochu prakticky – velkou roli v tom bude hrát umělá inteligence a robotická revoluce, která tenhle svět změní k nepoznání a spousta věcí se stane prostě zbytečnými.

Má typ neziskové organizace, kterou provozujete, nějaká úskalí?
Úskalí je opravdu nespočet, řekl bych každý kvartál jiné. Nejprve si lidé mysleli, že jsem se zbláznil, když jsem o tom začal mluvit veřejně. Dnes třeba řešíme spory mezi lidmi na Hearth.net o tom, jak se má správně darovat a komunikovat, každý má totiž tu svoji vlastní představu. Prostě je to jedna veliká škola osobního rozvoje jak pro nás, co Hearth.net tvoříme, tak pro ty, co ho používají. A to mě rozhodně baví.

LIBOR MALÝ (1969) je původním povoláním programátor, v roce 1996 založil firmu LMC a servery Jobs.cz a Práce.cz, které po šestnácti letech vedení prodal. Začal se věnovat studiu buddhismu a založil sociální síť Hearth.net, která umožňuje lidem darovat, ale i dary zdarma přijímat. Pointou projektu je radost z dávání, ze štědrosti i ze štěstí přijímat. Hlavním mottem sítě je Radost dát, štěstí přijímat.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / jaro 2017.

RUBRIKY: