Peníze neprší

Čeští úspěšní podnikatelé se stávají filantropy přirozeně díky svému srdci a financím, které vydělali. Jak však o dobročinnosti mluví se svými dětmi? A co si jejich potomci myslí o tom, že rodinné peníze odcházejí ve prospěch někoho jiného?

„Když manželovi po deseti letech začala vydělávat jeho firma a narodily se nám děti, říkali jsme si, jak je dobře vychovat? My v životě pracovali a pracujeme jako kdokoli jiný a peníze mají pro nás hodnotu. Samozřejmě se s dětmi snažíme o penězích mluvit, ačkoli příklady táhnou víc. Děti sledují, co děláme a co neděláme, za co utrácíme,“ vypráví Ivana Janečková, generální ředitelka společnosti Duhovka Group, spoluzakladatelka soustavy soukromých bilingvních škol a známá filantropka.

Mnoho českých rodin, ve kterých je větší množství peněz, se už dávno ne‑vydává cestou formalizovaných vztahů s tím, jak narůstá majetek, tedy nahrazováním sebe sama chůvami a řidiči. Stojí o co nejbližší, zdravý kontakt se svými děti, rodinný život… Poctivě proto řeší otázku, jak výší vydělaných peněz v rodině nezatížit současnost, ale hlavně budoucnost svých dětí. V Česku většina dnes bohatých filantropů vyrůstala v socialismu a zažila většinou šťastné dětství, které nebylo vázané na bohatství rodiny. Takže vědí, že je to možné, a rádi by něco podobného dopřáli i svým dětem.

Ivana Janečková je matkou tří dětí ve věku 11, 8 a 6 let. „Vědí, že nemusíme mít všechno, že život nestojí na tom, co vlastníme, ale co zažíváme a jaké máme vztahy. Nejstarší syn je v kvintě na gymnáziu a začal si všímat, kdo co má a nemá, děti se tam začaly srovnávat. Kam kdo jede a kdo nejede. Ale náš syn například dostal mobil až letos, on ho doteď nepotřeboval, kroužky má kolem školy. Doma máme jeden iPad, který si půjčujeme. Snažíme se o méně materialistický život.“

Hodnota peněz

Petr Sýkora s manželkou a syny: "Kluci posílali dlouho ze svého kapesného na Dobrého anděla padesát korun."

Petr Sýkora s manželkou a syny: „Kluci posílali dlouho ze svého kapesného na Dobrého anděla padesát korun.“

Filantropií žije také rodina Petra Sýkory a také u nich doma se řeší skutečná hodnota peněz. Petr Sýkora je v Česku dobře znám jako někdejší zakladatel dodavatelské firmy Papirius a dnes jako spoluzakladatel neziskové organizace Dobrý anděl. „Mám za to, že děti vychovávat vlastně nejde. Je to spíše iluze, že je vychováváme. Jak řekl jeden z prvních amerických prezidentů: Existuje jen jediný způsob, jak děti vychovat – jít jim příkladem. I proto jsem si před časem řekl, že otázka na dobrý skutek už v této fázi života není na místě. Podobné je to s hodnotou peněz. Zrovna tento týden jsem udělal tu chybu a vzal kluky do velkého hračkářství, protože se blíží jejich narozeniny. Jeden z nich objevil hračku asi za 3 000 korun. Řekl jsem, že může mít hračku do tisícikoruny, a když bude chtít, může si zbytek vydělat. Plakal.“

Když děti začnou chápat význam peněz, začínají si všímat, v co se proměňují a v co by se proměnit mohly. Obklopuje nás marketingem hnaný svět a na všechny může doléhat touha vlastnit zajímavou elektroniku, mobily či oblečení stejně. Zatímco však rodiče z nízkopříjmových rodin mohou celkem srozumitelně svým dětem vysvětlit, že si koupi nemohou dovolit, vysokopříjmoví rodiče musí nalézt filosofičtější, sofistikovanější vysvětlení. Jednoho dne musí otevřít debatu o tom, že peníze musí vydělat úplně každý, že materiální věci nejsou nejpodstatnější, že ačkoliv se dětem nedostane lehce, co chtějí, neznamená to o nic menší lásku. Filantropie je pro tuto debatu vhodná cesta.

Jiří Grund s rodinou: "Mladší syn odmala říká, že by rád jednou investoval na burze. Z toho, co jednou vydělá, chce třetinu věnovat na charitu."

Jiří Grund s rodinou: „Mladší syn odmala říká, že by rád jednou investoval na burze. Z toho, co jednou vydělá, chce třetinu věnovat na charitu.“

Jiří Grund je syn zakladatele a současný šéf úspěšné firmy na koupelnové podložky Grund. Na úpatí Krkonoš vychovává své syny, třináctiletého Olivera a patnáctiletého Jiřího. „V naší rodině se spousta výdajů neřeší, každý rok jezdíme na dovolenou. Je docela složité pro člověka, který chce vychovat z dětí normální lidi se zdravým vztahem k penězům a k výkonu jako takovému, uchopit to téma správně. Říkám jim, že jestliže v budoucnu budou přebírat firmu a majetek, přebírají s tím i odpovědnost. Před pár lety si chlapci přáli herní konzoli za šest tisíc. Řekl jsem jim, že je to hodně peněz. Sice slýchávají, jak se bavím s lidmi o investicích do strojů za miliony, ale chtěl jsem, aby pochopili rozdíl mezi firmou a soukromými penězi. Říkali mi, že šest tisíc není přece tak hodně. Tak jsem jim nabídnul, že si mohou nastoupit na čtrnáct dní na brigádu balit kartony za padesát korun na hodinu. Vydělali si 400 korun denně. Výchovný efekt byl velký. Vlastnoručně vydělaných peněz si vážili a také si vážili práce.“

Co nejdříve

Základní otázky, které si musí položit každý rodič včetně těch s velkým majetkem v zádech, znějí takto: Jaké chci mít z dětí lidi? Co jim chci zanechat? Co je učiní šťastnými? „Po mnoho let jsme večer před spaním probírali tři otázky. Jedna z nich byla: Jaký jsem dnes udělal dobrý skutek? Na tohle téma jsme mluvili možná tisíckrát. Filantropie není ani zdaleka jen rozdávání peněz,“ vysvětluje Petr Sýkora.

Manžel Ivany Janečková Tomáš s dětmi. Ivana Janečková: "Doma máme jeden iPad, který si půjčujeme. Snažíme se o méně materialistický život."

Manžel Ivany Janečková Tomáš s dětmi. Ivana Janečková: „Doma máme jeden iPad, který si půjčujeme. Snažíme se o méně materialistický život.“

Otázky, proč rodinné peníze směřují do dobročinných aktivit, si kladli také synové Ivany Janečkové. „Starší syn se ptal, proč si za peníze nekoupíme auto, proč si je nenecháme v bance,“ popisuje Ivana Janečková. „Hodně věci analyzuje a vrtá mu to hlavou. I když jsou relativně malí, bavíme se o tom, kolik je průměrný plat, kolik co stojí, proč bychom měli mít pět aut, tři domy, co bychom s tím dělali. Snažíme se dětem sdělit, že za všechno, co člověk má, má odpovědnost. Na řadu věcí stát nemá peníze a bez podpory lidí se některé věci nestanou. Mít peníze je odpovědnost a je jen na nás, jak využijeme příležitost s nimi naložit. “ Jak dále Ivana Janečková vysvětluje, školy Duhovka mají téma filantropie přímo v kurikulu, v soukromých školách se o filantropii obecně mluví více než na těch státních. „Děti z Duhovky chodí mezi postižené děti, připravují pro ně Halloween. Uvědomují si, že řadu věcí stát zvládnout nemůže.“

Nejlepší příprava filantropa začíná už v dětství. Ředitel firmy Excellence in Giving Al Mueller se sídlem v americkém Coloradu se zabývá filantropickým poradenstvím. Bývalý investiční poradce posledních čtrnáct let života radí movitým zájemcům, kam účelně s penězi do dobročinnosti. Mueller říká, že nejlepší pro lidi s velkým majetkem je přitáhnout své děti k filantropii co nejdříve a bez příkras. Děti mají mít ponětí o těžkostech světa, o tom, že lidé mají startovní čáry narýsované různě a většinou nikoliv vlastní vinou. Podle Muellera například pomáhá malé pravidelné kapesné, s kterým se děti učí hospodařit a mohou si samy rozhodnout, kolik z něj půjde na dobročinnost a na jakou. Tak, aby se jednalo o filantropii dobrovolnou, nikoli z donucení.

Synové Petra Sýkory o filantropii svých rodičů vědí a přirozeně se na ní podílí. „Kluci posílali dlouho ze svého kapesného na Dobrého anděla padesát korun. Teď máme sice doma období bez kapesného a kluci dostanou peníze, jen když potřebují nebo požádají, ale moc to neřeší, jsou ve svých srdcích dále Dobří andělé.“

Konkrétní kroky řeší se svými syny i Jiří Grund. „Snažím se je vychovávat k soucitu k ostatním, ale nejen, aby se dojímali nad příkořími, ale aby věděli, jak mohou přispět. A že mohou. Když jsme se domlouvali na finančním příspěvku za dobré známky na vysvědčení, nakonec mi mladší řekl, že jeho příspěvek můžu poslat do Afriky.“ Společně se syny Jiří Grund tedy adoptoval na dálku malého chlapce v Africe, kterému posílají peníze, jež synové získají za vysvědčení. Kluci vidí, že za jejich pomoc adoptovaný chlapec může také chodit do školy. Dříve se Jiří Grund se svou firmou angažoval v podpoře komunit na jiných kontinentech, například v Peru nakoupil pletací stroje indiánům, kteří pak pro sebe i na prodej pletli svetry a čepice. Podpořil také výstavbu tibetské školy v S’-čchuanu. Dnes se zaměřuje na vlastní region a podporuje občanský život a komunitu ve svém okolí.

Lucky sperm club

V USA, kam se pro radu a zkušenosti z dlouholeté tradice obracejí filantropové ze zbytku světa, řeší movití podnikatelé se svými dětmi stejný problém. Spolu‑zakladatel Microsoftu, miliardář a jeden z nejaktivnějších filantropů Bill Gates se rozhodl, že své děti 81 miliardami majetku nezatíží. Dostává kolem toho spoustu otázek. Bill Gates má se svou ženou Melindou tři děti – jsou to Jennifer, Rorry a Phoebe. 18, 16, 11 let. Každé z nich dostane 10 milionů dolarů. V rozhovoru, který s ním a Melindou před dvěma lety v rámci TED Talks vedl ve Vancou‑veru kurátor TEDu Chris Anderson, to zdůvodnil Bill Gates tak, že chce, aby jeho děti zažily pocit, že jejich vlastní práce má význam, že je důležitá. „Budou mít svobodu dělat cokoliv, ale nebudou na ně pršet peníze tak, že by vyráželi do ulic a nedělali nic.“ Většina majetku Gatesových putuje do Nadace Billa a Melindy Gatesových, která se zaměřuje na chudobu a zdravotnické otázky.

Podobně se rozhodl také Warren Buffett, investor a miliardář, který prohlásil, že 99 procent jeho majetku zamíří do charity. Děti z bohatých rodin označil za „lucky sperm club“, a jak prohlásil: „Chci svým dětem zanechat právě tolik, aby mohly dělat cokoliv, ale ne tolik, aby nemusely dělat nic.“ Buf­fettova dcera dává často k dobru, že jí otec odmítl přispět na renovaci kuchyně, ale byl ochoten poskytnout každému ze svých dětí miliony dolarů na založení jejich vlastní nadační činnosti. Všechny tři se filantropii aktivně věnují.

Jméno Warrena Buffetta se objevuje i v diskusích doma u Jiřího Grunda. „Mladší syn odmala říká, že by rád jednou investoval na burze. Přál si knížku od Warrena Buffetta, našel si ho sám na webu a hodně ho obdivuje, stejně jako Billa Gatese. Říkal mi, že z toho,  co jednou vydělá, chce třetinu věnovat na charitu.“ Když se před léty zeptal syn Patrik Petra Sýkory, proč Dobrého anděla  s maminkou založili, dozvěděl se, že jeho tatínek byl podnikatel a ti že dělají užitečné věci. Filantropie patří podle něj k životu jako práce, hudba nebo sport.

„Dobře dělaná filantropie pomáhá oběma stranám, jak obdarovanému, tak dárci. A navíc nikdo z nás neví, zda tu bude ještě zítra nebo za rok. Proto je čas dělit se s druhými teď. A pod slovem dělit nemyslím nutně peníze, ale také čas, emoce, vědění…“

Ivana Janečková (1975)
je generální ředitelkou společnosti Duhovka Group, kterou založila se svým mužem. Duhovka provozuje soustavu montessorri škol od mateřské školy po gymnázium. Vystudovala Právnickou fakultu UK. Před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala jako „legal counsel“ pro společnost Nokia Czech Republic, s. r. o., se zodpovědností za střední a východní Evropu. Studuje systemické koučování, pracuje na částečný úvazek jako právnička a stará se o syny Maxe, Šimona a dceru Julii.

Petr Sýkora (1974)
je spoluzakladatelem nadace Dobrý anděl, kterou spoluvede. Vystudoval mezinárodní vztahy na VŠE, poté získal titul, MBA na Thunderbird School of Global Management v Arizoně. Ještě v době studia v roce 1993 založil s Janem Černým společnost Papirius, která se postupně stala největším dodavatelem kancelářských potřeb ve střední a východní Evropě. V roce 2006 ji prodali americké firmě Office Depot. V roce 2011 spoluzaložil nadaci Dobrý anděl podporující rodiny, ve kterých některý z členů onemocněl vážnou nemocí.

Jiří Grund ml. (1973)
je generálním ředitelem firmy Grund se sídlem v Mladých Bukách, vyrábějící koupelnové předložky. Firmu před pěti lety převzal od svého otce a zakladatele společnosti. Jiří Grund se angažoval v čínském S’-čchuanu při výstavbě tibetské školy, v Ladakhu a pro nadaci Inka zakoupil pletací stroje pro peruánské indiány. Dnes se angažuje především v podpoře místní komunity a aktivit v regionu.

 

RUBRIKY: