Pěkně ožehavé téma

Jak se pozná efektivní neziskovka? Co to v praxi znamená? Kolik by měl brát zaměstnanec v neziskovém sektoru? A kolik její ředitelka či ředitel? Zdánlivě banální otázky, ale nemálo neziskovek neví jak na ně odpovědět.

Oslovili jsme skoro dvacítku neziskovek, nadací a nadačních fondů s baterií otázek ohledně jejich efektivity. „Skvělé téma,“ řekli všichni, když jsme jim otázky posílali. Jenže zhruba třetina na ně nakonec odmítla odpovědět a druhá třetina tvrdila, že odpoví, tak dlouho, až neodpověděli vůbec. Efektivita neziskovek a jejich náklady, zvláště ty mzdové, to je prostě v Česku téma, kolem kterého se chodí jako okolo příslovečné horké kaše. Většina se bojí do něj ponořit, aby se náhodou nespálili. A mimochodem, na otázku: „Kolik si myslíte, že by měla brát hlava neziskovky?“, nám neodpověděl nikdo. Většinou vše svedli do humoru, nebo odpovědi byly tak obecné, jako by neodpověděli vůbec. Nejméně se bála Zlata Maděřičová z Jihomoravské komunitní nadace, když přiznala, že nevidí důvod, proč by šéf neziskovky neměl brát alespoň nadprůměrný plat.

Plat v neziskovce = sprosté slovo

„Debaty o platech mají vždycky takovou divnou příchuť nepřejícnosti a závisti,“ říká Barbora Němcová z organizace ADRA. A zvlášť v neziskovém sektoru, dlužno dodat. Důvod stydlivosti spočívá v tom, že veřejnost pořád tak nějak očekává, že lidé v neziskovkách by měli pracovat, buď zadarmo, nebo za minimální plat, protože přece „dělají dobro“, a za to by se podle rozšířených představ nemělo nějak moc platit.

„Přestože v neziskovém sektoru pracují vysoce kvalifikovaní lidé se znalostmi jazyků a velkým pracovním nasazením, není společensky akceptovatelné, aby platy přesahovaly normativy pro úřední sféru,“ říká Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství.

Podobně to ale cítí i samotní lidé z neziskovek. „Lidé v neziskovém sektoru jsou ochotni akceptovat o něco nižší mzdu, protože jsou ke své práci vedeni ideály. Nepracují totiž primárně pro peníze,“ vysvětluje Petr Sýkora, spoluzakladatel nadace Dobrý anděl. „Přesto bychom neměli dopustit, aby je zjevný nedostatek peněz demotivoval v jejich práci,“ upozorňuje. „Reálně přece nemůžeme dělat odbornou práci a žít ze vzduchu a hřejivého pocitu dobra,“ dodává k tomu celkem trefně David Ondračka z Transparency International.

Platová transparentnost pomáhá

Konkrétně se nebojí o platech mluvit Tomáš Urban z Člověka v tísni: „Snažíme se držet platy napříč sekcemi i vertikálně v různých stupních řízení při sobě, takže mezi platem ředitele a sociálního pracovníka je zhruba dvojnásobek. Průměrný plat u nás je pak kolem pětadvaceti tisíc hrubého.“

Běžné také je, že na platy a provozní náklady obecně moc nechtějí přispívat ani dárci. Většinou s tím nemají problém donátoři ze světa, jak upozorňuje Tomáš Urban z Člověka v tísni. Jde o to, že si uvědomují, že má-li být neziskovka efektivní a profesionální, měli by její zaměstnanci být dobře zaplaceni. Zaměstnanec, který přemýšlí, jak zaplatí nájem, nemusí mít dost energie k přemýšlení nad tím, jak třeba ušetřit při provozu své neziskovky nebo jak staré věci dělat jinak a efektivněji.

Dobrým nástrojem, jak o platech mluvit s dárci, je podle Pavla Grubera, ředitele českých Lékařů bez hranic, transparentnost. „Naši donátoři předem ví, že ze stokoruny, kterou nám pošlou, použijeme osmdesát korun na přímou pomoc, čtrnáct na získání dalších darů a šest korun na administrativu včetně platů. To komunikujeme otevřeně a veřejně, tudíž naši dárci to akceptují. Koneckonců, pokud chcete poskytovat profesionální pomoc, tak potřebujete zkušené odborníky. I zaměstnanci neziskových organizací zakládají rodiny a platí hypotéky,“ říká Pavel Gruber.

Ale pojďme už k samotnému tématu, která nás zajímalo nejvíc – dá se nějak měřit efektivita neziskové organizace nebo nadace?

Stanovit kritéria

Neziskové organizace v první řadě zpravidla přemýšlí nad tím, jak a kde pomoci a teprve až potom, jak efektivně se přitom chovají.

Neziskové organizace v první řadě zpravidla přemýšlí nad tím, jak a kde pomoci a teprve až potom, jak efektivně se přitom chovají.

„Dá, i když to není jednoduché. Situaci může třeba komplikovat i nastavení některých dotací a podpory z veřejných ztrojů, které všechny neziskovky, včetně nadací, využívají. O efektivitě v podnikatelském slova smyslu se tu tak nedá vůbec mluvit,“ říká Miroslav Kundrata z Nadace Partnerství. Jeho nadace sleduje měřitelné výstupy u podpořených projektů, jako třeba kolik se za vydané peníze vysadilo stromů, označilo cyklostezek, upravilo veřejných prostranství, kolik lidí navštívilo podpořené programy či akce a podobně. Takto se pak dají podobné projekty mezi sebou porovnávat a nastavovat kritéria efektivity.

V Člověku v tísni se dokonce každý zaměstnanec zavazuje k pravidlům kontroly kvality a řízení rizik. „Každý jednotlivý projekt realizujeme na základě detailních analýz a plánů. Kromě rozpočtů a časových plánů má taková intervence takzvaný logický rámec, který jasně definuje cíl projektu, očekávané výstupy, plánované aktivity, rizika i indikátory úspěšnosti. V průběhu realizace projektů sbíráme data o realizaci a vyhodnocujeme jeho efektivitu. Pokud se některý předpoklad nenaplňuje, hledáme řešení, aby se cílů dosáhlo, pokud se naopak některá aktivita ukáže jako přebytečná, tak v ní nepokračujeme,“ vysvětluje Tomáš Urban z Člověka v tísni. Dlouhodobé i pilotní projekty tato neziskovka dokonce po jejich skončení nechává externě zhodnotit mimo jiné právě s ohledem na efektivnost vynaložených prostředků.

Jaká je cena života?

U Lékařů bez hranic je základním kritériem efektivy rozdělení získaných prostředků podle klíče: 80 % na naplňování vlastního poslání a 20 % na administrativu a fundraising

U Lékařů bez hranic je základním kritériem efektivy rozdělení získaných prostředků podle klíče: 80% na naplňování vlastního poslání a 20% na administrativu a fundraising.

U Lékařů bez hranic je základním kritériem efektivy rozdělení získaných prostředků podle už výše zmíněného klíče, tedy 80 % na naplňování vlastního poslání a 20 % na administrativu a fundraising. „Měření efektivity je dost těžké, zvlášť, když každý zachráněný život má cenu nezměřitelnou. Nebo jak změříte nevypuknutí epidemie, jíž jste dokázali zabránit? A nebo naše nikdy nekončící interní debata o kvalitě lékařké péče, kterou našim pacientům poskytujeme – čím je medicínský standard vyšší, tím je dražší a tudíž jej můžeme nabídnout menšímu množství lidí. Efektivita je tak pro nás nikdy nekončícím hledáním optimální rovnováhy,“ říká Pavel Gruber, ředitel této organizace.

Její výhoda spočívá v tom, že má mnoho kanceláří po celém světě, a tak shromažďuje velké množství dat, která mohou Lékaři analyzovat a využívat k efektivnímu nastavení nákladů. Sledují třeba míru návratnosti každé koruny, kterou použijí pro získání dalších darů, stejně jako efektivitu náborových kampaní – kolik peněz stojí jednotlivé kanceláře získání nového pracovníka. To ukazuje, že často stačí jasně si stanovit kritéria, která lze sledovat, a ta pak hlídat a porovnávat jak v čase, tak třeba mezi jednotlivými složkami neziskové organizace. Dalším poměrně jasným kritériem hlídání efektivity u Lékařů bez hranic je požadavek na vyrovnanost nákladů na kanceláře, které nesmí nikdy růst rychleji než náklady na vlastní mise v terénu.

Těžko srovnávat

Petr Sýkora z nadace Dobrý anděl říká, že efektivita každé neziskovky je spojená s třemi základními otázkami: Pomáhá daná organizace tam, kde je to skutečně potřeba? Lze nějak měřit skutečný efekt poskytované pomoci? Je daná organizace zcela transparentní?

„Pro mě osobně první a nejdůležitější kritérium je, aby naše pomoc šla rodinám s dětmi, které trpí závažnou nemocí, a které to opravdu potřebují. Důležitou roli hrají lékaři, bez jejichž doporučení žádost o pomoc nemůžeme zpracovat. Až s odstupem na druhém místě je výše provozních nákladů. Ty byly v loňském roce 6,79 % a letos by měly být srovnatelné,“ říká Petr Sýkora. Zároveň s tím ale zdůrazňuje, že snažit se porovnávat kolik procent získaných prostředků by měly neziskovky použít na svou činnost, může mít smysl pro konkrétní neziskovku, ale nelze jasně říct, kolik procent znamená efektivitu a kolik ne. „Neziskovky se pohybují v těžko srovnatelných odvětvích. Někde jsou náklady vyšší, jinde nižší. Ty, co mají vysoké náklady na provoz, nemusí být méně efektivní než ty, co jsou na tom jinak. Záleží, co dělají,“ vysvětluje Sýkora.

Zároveň tím naráží na poměrně důležité téma, které se v neziskovém sektoru v souvislosti s efektivností skloňuje, a to porovnávání neziskovek mezi sebou. Dobře nastavená kritéria, která by mohli velcí i drobní dárci jednoduše zjistit, by mohly ukazovat, která neziskovka je efektivní a která ne. Ty méně efektivní by to mohlo motivovat k lepší práci. Je ale možné takovýto „žebříček“ neziskovek vytvořit? Ve světě tato snaha existuje. Snaží se o to třeba organizace GIVE WELL. Z jejích stránek se zdá, že nejvyšší efektivity dosahují organizace zaměřené na odstranění základních, obvykle zdravotních, problémů nejchudších lidí planety. „Srovnávání neziskových organizací není snadné, nicméně částečně možné je,“ věří Petr Sýkora. Jeho kolega z Lékařů bez hranic je ohledně stanovení společných kritérií efektivnosti, které by šlo mezi sebou porovnávat, skeptický. „Určitě by šlo sledovat náklady na přímou pomoc versus náklady na administrativu, problémem ale může být metodika a její dodržování. Jenže, jak srovnávat někoho, kdo poskytuje zdravotnickou pomoc s někým, kdo odstraňuje miny nebo staví dočasná útočiště?“ říká Pavel Gruber.

Člověk v tísni nechává dlouhodobé či pilotní projekty po jejich skončení externě zhodnotit mimo jiné právě s ohledem na efektivnost vynaložených prostředků.

Člověk v tísni nechává dlouhodobé či pilotní projekty po jejich skončení externě zhodnotit mimo jiné právě s ohledem
na efektivnost vynaložených prostředků.

Tomáš Urban z Člověka v tísni si myslí, že snahy o společná kritéria nemají smysl. Jednak by se na nich stejně neziskovky neshodly a druhak by se neziskový sektor svázal další byrokracií. „Kterou by ale stejně část organizací zkoušela obcházet,“ myslí si Urban.

Stejný názor má i Miroslav Kundrata z Nadace Partnerství. „I kdyby si někdo vzal z výročních zpráv tvrdé parametry a srovnával je, tak to nemusí hovořit o efektivitě nadace v oblasti jejího působení. Například velmi často poskytované nadační příspěvky mají větší efekt, pokud jsou provázeny asistenční podporou nadace a doprovodným programem umožňujícím výměnu zkušeností a rozvoj organizací, které se o grant ucházejí. Takový program je pak ale výrazně dražší a když se na něj chcete dívat čistě ekonomicky, musíte ho vyloučit, přestože z hlediska dopadů může být mnohem efektivnější,“ vysvětluje Kundrata.

Sledujte atmosféru

Náš malý průzkum tak ukázal, že téma efektivnosti v neziskovém sektoru není vůbec jednoduché a je jenom těžko uchopitelné. Z hlediska dárců ale můžeme vypíchnout několik orientačních bodů, podle kterých se dá o efektivitě neziskovek či nadací hovořit. Jedním z nich je poměr mezi náklady na provoz a samotnou práci, i když, jak už bylo řečeno výše, je třeba k tomu přistupovat opatrně podle zaměření neziskovky. Ostatně, jak varuje Miroslav Kundrata, tento druh srovnávání komplikují organizace, které tvrdí, že rozdělí sto procent peněz dárců, protože mají na provoz jiný způsob financování.

Dalším bodem jsou výsledky, tedy zda za sebou neziskovka nechává nějakou konkrétní práci, která se dá jasně popsat a třeba i kvantifikovat, a má z pohledu dárce smysl. To je nakonec asi kritérium s největší vahou.

Na třetí možnost, jak hodnotit zda je neziskovka efektivní či ne, pak ukazuje Tomáš Urban z Člověka v tísni: „Můžete se zkoušet ptát spolupracujících organizací, donorů a klientů, to vám napoví. Důležitá je i atmosféra v týmu. Každá neziskovka si nese určitý étos, který se odráží ve fluktuaci a spokojenosti lidí pracujících často za zlomek toho, co by dostali v korporátním prostředí. Právě tato atmosféra může nakonec prozradit víc než čísla.“ilustrace_03

 

SLEDUJÍ VAŠI DONÁTOŘI EFEKTIVITU VYNALOŽENÝCH DARŮ?

ADRA

Dárcům posíláme informace o projektu, který podpořili. Snažíme se dávat dost informací proto, aby všichni, kdo na něco přispěli, věděli, jak projekty pokračují. Je to důležité kvůli důvěře. Není-li důvěra, nejsou dárci.

ČLOVĚK V TÍSNI

Vztah mezi donátory a námi je založen na důvěře, ale i tak je nutné vykazovat výsledky. Dlouhodobí přispěvatelé zkoumají způsob, jakým pracujeme, dívají se, jestli zveřejňujeme výroční zprávu a audit.

LÉKAŘI BEZ HRANIC

Lidí, kteří sledují, jak jsme efektivní při nakládání s jejich prostředky, přibývá. Nicméně, stále je jich menšina.

DOBRÝ ANDĚL

Díky například mobilní aplikaci, mají dárci, tzv. Dobří andělé, možnost přesně vidět, kdy a kolik peněz poslali, kdy a komu tyto peníze byly darovány a zda byla skutečně darována celá částka. Vidí také profil rodiny, které pomohli, a mohou si udělat názor, zda je tato pomoc smysluplná.

TRANSPARENCY INTERNATIONAL

Dárci nás sledují a my se nebojíme jim sdělovat i naše neúspěchy. Posiluje to jejich důvěru. Informace poskytujeme přes elektronický zpravodaj, YouTube kanál i sociální sítě. Pořádáme i neformální setkání pro naše členy Klubu Transparency International, který sdružuje individuální a firemní dárce, a na těchto akcích s nimi osobně komunikujeme.

NADACE PARTNERSTVÍ

Ano, sledují a my jim pravidelně reportujeme.

JIHOMORAVSKÁ KOMUNITNÍ NADACE

Na ekonomická data se nás dárci ptají jen výjimečně. Pokud o ně mají zájem, zřejmě jim stačí výroční zpráva. Sledují ale naše výstupy na sociálních sítích a reagují na ně. Nejspíš jim to tak stačí.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / léto 2015.

 

RUBRIKY: