Nářek vydavatele tlumí nadšenci

Věříme v lidi. A lidi nás mají za blázny. Nám to ale nevadí. Sedíme ve vypolstrova­ných celách s nápisem „Audionadšenci“. Naše zvukově odizolovaná cela se nachází v bývalé garáži. Na jejích vratech je přibitá smaltovaná cedule Walker & Volf. Zní to drsně. Není. Jsme lidi, co dělají audioknihy. I když jsme v garáži, děláme věci poctivě, s profesionálními interprety a pedantským režisérem. Používáme originální hudbu našich skladatelů. A pak to hotové dílo vypustíme do Sítě.

CD s audioknihami, stejně jako muzikou, už se totiž moc neprodávají, a tak jsou pro nás prakticky jediný prodejní kanál distribuční weby, kde si lidé mohou audionahrávky za poplatky stahovat. Aby se audiokniha vyplatila, musí se jí prodat stovky kusů. I když si totiž někteří představují, že vzniká tak, že si člověk sedne a za den knihu načte do mikrofonu, je to mnohem náročnější. Hlavně finančně. Takže zaplatíte režiséra, střihače, grafika, hudbu; vypustíte své dílo do světa a pak koukáte, jak vám lidé nadšeně píší, že ta audiokniha je fakt super profesionální dílo, a kdy vydáte další. To je potom radost veliká.

Tedy až do okamžiku, kdy zjistíte, že se vám audiokniha moc neprodává a ty desítky nadšených komentářů jsou od lidí, co si knihu stáhli zadarmo z nějakého pirátského webu. Co je na Síti, to se krade. No, dokud se nekrade váš obsah, člověku to až tak nevadí, ale když musíte platit účty za něco, co si lidé jen tak vezmou, a není jim to vůbec trapné, to vám pak začne tohle „internetové zvykové právo“ setsaktramentsky vadit.

Proč ale tenhle nářek píšu do časopisu o filantropii? Vydržte chvíli, dostanu se k tomu. Ne, nechci tvrdit, že já sám jsem filantropem české kultury, i když se tak občas i trochu cítím, protože jsou audioknihy, co se nám zaplatí po roce, a některé vůbec nikdy, i když vás za ně navrhují na různé ceny a v hodnocení máte víc hvězdiček než průměrná televizní estráda. Bude řeč o jiných filantropech.

To je tak, většinou tohle pirátství celkem dobře snáším, ale jednou jsem to už nevydržel. Naše nová detektivka Mrtvá šelma se krátce po vydání objevila na jednom pirátském úložišti. Popadl mě amok a napsal jsem e­-mail tak neslušný, že se za něj dodnes stydím. Mimo jiné jsem se v něm slečny, co knihu nasdílela, dotázal, zda její rodiče tuší, že vychovali zlodějku. Já vím, trochu jsem uletěl, ale zchladil jsem si žáhu, asi mi rozumíte. O tři dny později dorazila odpověď. Slečna se nečekaně kála. Vůbec jí nedošlo, že tím někomu škodí, neuvědomila si, že bez peněz za vydané audioknihy už žádné další neuděláme – a tedy nevydáme. Omluvila se a stáhla naši knihu z úložiště. Nádhera. Sluneční paprsek ve tmě. Světlo na konci pirátského tunelu. Slušný člověk ještě žije, řekl jsem si.

Ono je to tak, že rodiče nás odmalička přesvědčují (a správně dělají), abychom se o vše dělili. Je to krásné, když malé dítě dostane pytlík bonbónů a rozdělí se – třeba se sourozenci nebo s dětmi ve škole. Ano, právě tohle nás učilo dobročinnosti. Díkybohu za to.

Problém je v tom, že si často lidé neuvědomují, že dobročinnost ve formě sdílení filmů, knih – a v mém případě audioknih – není tak úplně „echtovní“, totiž že nerozdávají ze svého, ale z cizího. Ano, já mám také slabost pro Robina Hooda a Juraje Jánošíka, ale ti brali bohatým, co předtím brali chudým. Já nemám koho obírat.

Nebo vlastně mám. A teď se konečně dostávám k tomu, o čem je tahle esej především. Na internetu jsou totiž nejen lidé, co si berou a neplatí, ale i lidé, co platí tak nějak z principu, i když by to mohli mít zadarmo. Ono platit na internetu za něco, za co většina lidí neplatí, a i vás dělí jenom tři kliknutí myší od toho, abyste měli obsah zadarmo, to je skutečné fandovství a vlastně taky trochu dobročinnost. A tihle dobrodinci drží nad vodou celý elektronický byznys s knihami a e-knihami. Můžu mít e‑­knihu zadarmo? Nechci, koupím si ji, protože vím, že mé peníze dostanou autor a vydavatel a díky tomu vyjde nová kniha mé oblíbené série, a hlavně ti lidé obdrží mzdu za svou práci. Dost často se nám hlásí dokonce lidé, co se k našemu obsahu dostali zadarmo, a když zjistili, že tak úplně správné to nebylo, ozvou se a za audioknihu řádně zaplatí, protože nás chtějí podpořit.

Tohle jsou lidé, co mě a mé kolegy drží nad vodou, dojímají nás někdy až k slzám a způsobují, že pořád věřím v lidi. Malí drobní mecenáši elektronické české kultury.

Jiří Walker Procházka (1959)
je spisovatel, podnikatel, vydavatel a hlavně spolu s Ondřejem Neffem jeden z otců zakladatelů moderní české sci-fi. Prorazil i jako detektivní autor. Jeho Mrtvá šelma (napsaná společně s Klárou Smolíkovou) se stala jednou z nejúspěšnějších detektivek loňského roku. Ve vydavatelství Walker & Volf vydává audioknihy.

 

RUBRIKY: