Mecenáši českého národa: Alexandr Brandejs

Alexandr Brandejs je spojen se jmény nejslavnějších českých umělců devatenáctého století. František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Jakub Schikaneder, František Štraybel, J. V. Myslbek, Jan Zeyer, Julius Zeyer či Jaroslav Vrchlický – ti všichni mu vděčí za mnohé.

„My všichni, kdo jsme znali Brandejsa, víme nejlíp, že to byl šlechetný zanícenec, jenž nás všechny, kdo jsme tam chodili, měl rád – byl doopravdy šťasten, když byl v naší společnosti, a choval se k nám tak roztomilým a srdečným způsobem, že jsme všichni k němu chodili a zajížděli jako k svému bratrskému příteli,“ vzpo­mínal na něj později Mikoláš Aleš (cito­váno z knihy Alexandr Brandeis – Adolf Wiesner, mecenáš a jeho zeť).

Alexandr Brandejs byl skutečně jedním z nejzásadnějších mecenášů čes­kého umění. Věřil i začínajícím a nezná­mým umělcům, kupoval od nich obrazy za nadnesené ceny, velkoryse umělce obdarovával a nikomu prý v nouzi neod­mítl pomoc. Statek v Suchdole u Roztok, jehož byl správcem a který jinak patřil Emauzskému klášteru v Praze, od něhož si jej jeho rodina pronajímala, se díky němu od roku 1874 stal centrem společen­ského uměleckého dění. Brandejs z něj vytvořil uměleckou dílnu i neformální azyl pro umělce, kteří mu jeho velkorysé pohostinství spláceli svou náklonností, vděčností a často také díly, která mu mnozí z později významných českých umělců věnovali.

Bramborový mecenáš

Podle Arno Paříka, kurátora velkolepé výstavy, kterou Alexandru Brandejsovi a jeho rodině před deseti lety věnova­lo Židovské muzeum, byla atmosféra jeho statku pro české umění naprosto zásadní. Například Josef Václav Mysl­bek zde udělal první skici k pomníku svatého Václava. Svého koně Tygra mu pak Brandejs posílal na vlastní náklady na Akademii, aby podle něj modeloval. Vzorem ke koni svatého Václava se ale nakonec stal kůň Ardo, kterého Myslbek s Brandejsem společně vybrali.

Myslbekův model k pomníku sv. Václava z roku 1888. Původní model prošel mnoha změnami. © GHMP

Myslbekův model k pomníku sv. Václava z roku 1888. Původní model prošel mnoha změnami. © GHMP

Brandejs se ale staral nejen o samot­né umělce, ale i o jejich rodiny. Proto se mu také říkalo „bramborový mecenáš“, protože ze svého statku nechával posílat na vozech do Prahy zásoby jídla třeba rodinám Myslbeka či Ženíška, aby měly přes zimu co jíst. Ostatně najíst se umělci chodili často právě na Brandejsův statek, který díky jeho schopnosti hospodařit fungoval velmi výnosně a z jehož přebyt­ků se uživily desítky hladových umělec­kých krků.

Brandejs ale nebyl jenom živitelem a donátorem českých umělců. Jak uka­zuje Myslbekův případ, pro mnohé byl i rádcem, a to velmi moudrým. Byl také velmi oblíbeným předmětem uměleckého zájmu. Jeho úchvatná postava s orien­tálními rysy a mohutným plnovousem například inspirovala Václava Brožíka k jeho zpodobnění na jednom z jeho historických pláten.

Konec vzácné rodiny

Brandejs byl pro české umělce něco jako kmotr či duchovní otec. Navíc nebyl jenom mecenášem, ale i zaníceným sbě­ratelem. Jeho suchdolský statkářský zá­meček byl naplněný starými věcmi, které vášnivě sháněl po celém mocnářství. Do jeho sbírek patřily nejen knihy, ale i staré tisky, obrazy, nábytek, a dokonce i staré zbraně. Odkaz tohoto mecenáše, jak při­pomněla už zmíněná výstava, ale s jeho smrtí neskončil. Přešel do celé jeho rodiny. Třeba jeho dcera Helena, která umřela až v roce 1975, se stala umělkyní a vzala si malíře Adolfa Wiesnera. Byl to právě on, kdo svého tchána sezná­mil s Mikolášem Alšem. Patřil třeba do Spolku výtvarných umělců Mánes, který Brandejs finančně a duchovně podporoval.

Bohužel celou rodinu postihla válka. Brandejs, stejně jako manžel jeho dcery Wiesner, byl žid. V prostředí Rakouska­ ­Uherska to přinášelo rozličné problémy, ale ne takové, jaké to nakonec přineslo jeho zeti, který v roce 1942 zahynul v koncentračním táboře. Z Brandejsovy rodiny nebyl bohužel jediný. Rasové šílenství tehdy zničilo jednu vzácnou mecenášskou rodinu, která se tak nesmazatelně zapsala do dějin českého umění. Jak ostatně prohlásil Mikoláš Aleš: „Byla to rodina vzácná, rodina pro umění a pro jeho vyznavače tak zanícená, tak ušlechtile zapálená, že by druhé hned tak nenašel.“

Portrét od Václava Brožíka z roku 1876.

Portrét od Václava Brožíka z roku 1876.

Alexandr Brandejs / Alexander Brandeis / (1848–1901)
patřil mezi nejvýznamnější mecenáše českého umění. Ovlivnil hlavně výrazné postavy sochařství, malířství, ale i literatury devatenáctého století. Podnikal v zemědělství tak úspěšně, že ze svých přebytků a také z dobře spravovaného majetku své ženy živil desítky českých umělců i jejich rodiny. Byl také vášnivým sběratelem starého umění. Mezi umělce, kterým pomáhal protloukat se životem, patřili třeba Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík, Josef Václav Myslbek či Jaroslav Vrchlický.

 

 

 

RUBRIKY: