Lukáš Hejna: Peer-to-peer je budoucnost

Není Vám to jedno a chcete pomoci? Pak peer-to-peer je to pravé pro Vás. Lukáš Hejna z Darujme.cz Vám ozřejmí, jak to funguje, v čem tkví jeho podstata, zda pro tento zvláštní anglický název existuje vhodný český překlad a také lehce zabrousíme do historie peer-to-peer fundraisingu.

Jak se daří peer-to-peer fundraisingu v Česku? Jakým největším výzvám čelí Sdružení Via?

Daří se mu velmi dobře nebo spíše: úplně stejně dobře jako všude jinde na světě. Podle statistik Digital Giving Index od Network for Good je to jedna z nadále rostoucích cest dárcovství v online prostředí. A tím, že jsme v Česku teprve na začátku, můžeme dle mého názoru očekávat další tři roky významný nárůst.

lukas_prednasi

Když jsme se s kolegy před pár lety potkali se zástupci JustGiving, kteří dělají „tak trochu větší“ Darujme.cz v Británii, říkali nám, že peer-to-peer je budoucnost. Měli jsme obavy, ale věřili jsme. A praktický pilotní test během následujících 2 let ukázal, že lidé mají zájem slavit narozeniny nebo běhat pro dobrou věc stejně u nás jako kdekoliv jinde, třeba v Anglii. Ano, má to svá specifika, ale základ zůstává stejný, protože lidé darují lidem po celém světě. Výzva pro nás je tak aktuálně dát o této možnosti vědět a společně s našimi organizacemi nastavit dobrou praxi.

A závěrem několik čísel, které potvrzují, že se mu daří dobře. Koncem ledna jsme spustili na Darujme.cz novou funkcionalitu, která peer-to-peer fundraising umožňuje. Ambasador – tedy ten, kdo pro organizaci získává dary – si vybere organizaci, její projekt a může pro ni založit výzvu a začít „fundraisovat“. A za těch pár měsíců máme v tvrdých číslech již okolo 50 úspěšně dokončených dárcovských výzev a přes 680 000 Kč darů na dobré věci!

Neexistuje pro to nějaký vhodný český název?

Když jsme s peer-to-peer začali, bádali jsme, hledali a upřímně – nic jsme nenašli. A tak jsme se rozhodli, že najdeme název vlastní. Dárcovské výzvy. Všude, kde o tomto způsobů získávání darů mluvíme, prezentujeme nebo diskutujeme, vyzýváme okolí: máte lepší nápad na překlad nebo název? Dejte nám vědět a rádi jej použijeme! Ale dárcovské výzvy už nám tak trochu přirůstají k srdci.

Kdy vůbec vznikl peer-to-peer fundraising?

Obecně se pohybujeme v ranku dvaceti let nazpátek. A především v posledních deseti letech se bavíme o silném nárůstu a upevňování pozice na poli fundraisingu v zemích, kde má individuální dárcovství dlouholetou tradici. Peer-to-peer fundraising stále zažívá evoluci a postupně si nachází své místo také u nás. Historicky takto neoznačované akce bychom dnes tak pravděpodobně pojmenovali, a to je právě důvod, proč je těžké říci, kdy přesně peer-to-peer začal.

terry-honors

Terry Fox, „praotec“ peer-to-peer fundraisingu

Kdybych měl ovšem vybrat rok a jméno, bude to duben 1980, kdy Terry Fox odstartoval svůj „Marathon of Hope“. Myslím, že o příběhu kanadského mladíka, který se rozhodl běžet napříč zemí a upozornit na zákeřnost rakoviny, kterou sám onemocněl, slyšela většina z nás. A právě Terry Fox je člověk, který se postavil za své téma a rozhodl se masivně oslovit nejen své peers – okolí, ale i veřejnost a získal tak miliony dolarů na výzkum nemoci, které nakonec sám podlehl.

Rozvoj tohoto způsobu fundraisingu úzce souvisí s „eventy“ – akcemi, jako jsou běhy, pochody nebo jízdy za „dobrou věc“. Boj proti rakovině, boj proti chudobě a podobně. Společným jmenovatelem je aktivní zapojení lidí do tématu – není mi to jedno a chci pomoci. To jsou začátky, ale i podstata peer-to-peer dodnes. Běžní lidé ve spolupráci s neziskovými organizacemi pomáhají s tématem a problémy, které řeší a vyzývají své okolí k dalšímu zapojení.

Máte pocit, že filantropie v České republice jako taková míří někam konkrétně? A kam, pokud ano.

Z toho mála co vidím, tak míří ke vztahům, což je vlastně podstata filantropie a lidskosti, jak ji vnímám. Ale možná tam vždy byla, těžko říci. Nicméně, máme mnoho konkrétních případů, kdy se lidé velmi významně angažují osobně a nespoléhají na „společnost“ nebo snad dokonce na stát. Jedním z důvodů, které vidím, je právě vztah k tématu, lidem, ale i organizacím, které dané téma řeší. Současně vnímám, že ať už lidé pomáhají penězi, prací, dobrovolnictvím či jakkoliv jinak a existuje k danému tématu vztah – přestávají se bát o tom otevřeně mluvit. Naopak, často se za téma osobně staví a neváhají hledat podporu ve svých kruzích.

Dárcovské výzvy jsou skvělou cestou, jak otevřít diskusi o filantropii třeba v hospodě a mezi téměř kýmkoliv. Protože slavit narozeniny pro dobrou věc je velmi zajímavé téma z mnoha úhlů pohledu. A rozhodně nikoho neurazí. Věřím, že když budeme o filantropii mluvit i nadále a možná ještě trochu více, můžeme dosáhnout stavu, kdy darovat bude úplně normální!

Mají technologie nějaký vliv na vývoj filantropie?

Mohou ji zrychlit, zjednodušit, zpříjemnit a pomoci zvýšit dosah i dopady. Ale musí se to dělat dobře, což ovšem platí asi o všem, chceme-li pozitivní výsledky. Tím dobře myslím třeba to, že když se budeme bavit o dárcovství v prostředí internetu, nikdy se nesmí zapomenout dárcům poděkovat. A to nejen „automatizovanou“ konfirmací darované částky, ale třeba osobním e-mailem, informací jak dar pomohl, pozváním na akci a podobně. I přes technologie stále platí, že lidé darují lidem…

Znáte recept, jak do filantropie zapojit dnešní mladé lidi?

Dává mi velký smysl o filantropii a dobročinnosti mluvit a dostávat ji do každodennosti, což se v praxi děje. Ukazovat, že filantropie je různorodá. Ukazovat příklady dobré praxe a ideálně nabídnout jednoduchou cestu jak lze pomoci. Bez složité administrativy a překážek. A může to dopadnout třeba tak skvěle jako v příběhu Emy a Sáry, které neznám osobně, ale právě skrze Darujme.cz. A to proto, že Ema a Sára letos již potřetí oslaví narozeniny pro dobrou věc, tentokrát na pomoc jednomu kočičímu útulku. Takže jak zapojit mladé? Tak, aby to pro ně bylo přirozené a především jim filantropie dávala osobní smysl.

RUBRIKY: ,