Knoflíkový král

Když se řekne knoflík, řada lidí mávne rukou. Tak všední věc… Jenže možná právě díky knoflíku z továrny významného mecenáše Jindřicha Waldese visí dnes v pařížském Centre Pompidou nebo newyorské MoMě obrazy jednoho z nejoceňovanějších českých malířů, Františka Kupky.

Král knoflíků nebo druhý Baťa, jak se na začátku 20. století říkalo podnikateli Jindřichu Waldesovi, poznal Františka Kupku v březnu 1919 v Paříži. Zprvu náhodné setkání přerostlo v srdečné přátelství a movitý podnikatel začal tehdy neznámého malíře podporovat. Z jejich nedávno zveřejněné korespondence vyplývá, že nebýt Waldese, Kupka by možná nepřežil. V roce 1920 totiž ještě neúspěšný umělec zvažoval, že spáchá sebevraždu. Waldes proto od něj koupil za velkorysou částku sérii kreseb a zároveň ho doporučil přátelům jako salonního malíře. O Kupkovi se postupně začalo vědět a Waldes zůstal jeho propagátorem až do 2. světové války.

Dáma s patentkou
„Vidíte, píši jen o práci, toť celý můj život, o nic jiného se ani nestarám,“ svěřil se Kupka Waldesovi v dopisu z roku 1929. Malíř a jeho sběratel měli společnou ctižádost a vůli k úspěchu. Oba pocházeli z malých venkovských poměrů. Kupkův otec byl úředník, Waldesův hostinský. Kupka se vyučil sedlářem, Waldes zámečníkem a začal se věnovat kovové galanterii. Firmu založil jako šestadvacetiletý, za dva roky už zaměstnával několik set lidí a otevřel další výrobní závod v Drážďanech. Waldesův obchodní úspěch byl založen hlavně na vlastním vynálezu automatického stroje na výrobu módního stiskacího knoflíku – patentu. Zatímco konkurence vyráběla háčky a očka ručně pinzetou, automatické zakládačky produkovaly patenty nesrovnatelnou rychlostí. Drobnému předmětu, díky němuž zbohatl, dal podnikatel jméno největšího diamantu světa, Koh‑i-noor. Zakrátko přišel další milionový nápad: tentokrát reklamní.

Když potkal Waldes na pracovní cestě americkou herečku Elizabeth Coyensovou, hollywoodská kráska si z legrace přiložila zvětšený model patentu k oku. Vznikla fotografie, z níž se stalo firemní logo používané dodnes. Výtvarný návrh Miss KIN, jak se značce začalo říkat, provedl v oleji František Kupka. Jeho obraz visí v kanceláři závodu Koh‑i‑noor dodnes. Slečna s patentkou na oku pak na logu firmy měnila účes podle aktuální módy v obchodních destinacích firmy. Waldesova politika velela vždy se pružně přizpůsobit novým požadavkům konkrétního trhu.

Waldesovou sběratelskou vášní se nejprve staly historické knoflíky a spony. Po vzniku republiky se ale objevily dohady, že český národ nemá žádné umění. To přivedlo vlastenecky smýšlejícího podnikatele k založení sbírky domácích tvůrců. Začal nezištně kupovat české umění. Starší díla sháněl na světových aukcích a vybíral si obrazy a plastiky v ateliérech autorů současných, které podobně jako Kupku podporoval sponzorskými dary. Součástí sbírky, umístěné v rodinné vile na Vinohradech, se staly i gotické deskové oltáře a obrazy barokních mistrů. Nejvíc si ale podnikatel oblíbil autory 19. století. Mezi díly moderních umělců měl ve sbírce zvláštní místo rozsáhlý soubor obrazů a grafik Františka Kupky.

Vztah cholerického malíře s maniodepresivními krizemi a pragmatického velkopodnikatele by zřejmě nevydržel bez zásahu žen. Mezi Waldesovou manželkou Hedvikou a Kupkovou Eugenií vzniklo intenzivní přátelství. Temperamentní tělnatá Nini, dříve modelka Augusta Renoira, dámu z upjaté pražské společnosti okouzlila a postupně se stala duší i jejich rodinné sbírky. Růst Waldesovy obrazárny totiž místy brzdil obchodníkův vkus. Když Kupka přešel od realistické malby k abstrakci, konzervativnímu podnikateli se to příliš nezamlouvalo. Hlavním nákupčím umění se stala Hedvika, která každý nákup konzultovala s Nini. Postupně získala přes sedm tisíc obrazů a soch – víc než tři sta z nich od Františka Kupky.

V roce 1939 začal majetek Jindřicha Waldese, jenž byl židovského původu, přitahovat pozornost nacistů. Rodina stihla uprchnout do USA, podnikatel zůstal, zapojil se do odboje, ale gestapo ho zatklo a odeslalo do koncentračního tábora Buchenwald. Příbuzní se ho pokusili vykoupit na svobodu, ale během cesty přes oceán za nevyjasněných okolností zemřel. Po válce stát znárodnil Waldesovu firmu i jeho umělecké sbírky.

Po restituci Waldesova majetku v 90. letech se začaly prodávat obrazy z jeho sbírky. Nejpodstatnější díla vykoupil stát za necelých 100 milionů korun. Zbytek vydražili soukromníci, kteří si ale museli připlatit. Aukce slavného Kupkova plátna Tvar modré vyvolala před dvěma lety senzaci. Obraz, který koupil Waldes od Kupky ve své době za deset tisíc franků, se vydražil za 55,7 milionů korun. Pojem Waldesova sbírka už mezi sběrateli funguje jako známka ověřeného původu a kvality. A z původně chudého a neznámého malíře Františka Kupky se stal rekordman českých aukcí.

WaldesJINDŘICH WALDES (1876–1941) byl podnikatel a mecenáš umění. V roce 1902 založil firmu na kovovou galanterii Waldes a spol., o rok později vynalezl patentku, kterou nazval Koh‑i-noor. Stal se mecenášem malíře Františka Kupky, sbíral umění i Vojtěcha Preissiga a dalších zejména vlastenecky založených tvůrců. Waldesovu obrazárnu zkonfiskovali nacisté, po válce propadla státu. Po roce 1989 poskytli Waldesovi dědici celou sbírku do dražby.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / léto 2014.

RUBRIKY: ,