Jak kafe za pět centů rozhodlo o milionech

Málokdo je tak inspirativní. A fascinující. Její slovník je vtipný, vášnivý a přesný, kolem úst jí neustále pohrává téměř neznatelný úsměv. Její erudice je obrovská, přitom ji odhaluje pozvolna a jaksi mimochodem. Seděla přitom v obývacích pokojích mnoha bohatých amerických rodin, kde pomáhala nasměrovat miliony správným směrem. Claire Costello je na filantropii expert.

Claire Costello byla při své návštěvě Prahy také hostem zpravodajské televize Z1 v pořadu Téma Z1 – Byznys a společnost.

Claire Costello byla při své návštěvě
Prahy také hostem zpravodajské televize Z1 v pořadu Téma Z1 – Byznys a společnost.

Jak se z advokátky stane profesionální poradkyně filantropie?

Tu profesi jste vlastně vytvořila vy. Na právu mě sice bavilo to gladiátorství, ale nenaplňovalo mě to. Ať už byli nebo nebyli moji klienti spokojeni, svět to nijak nezměnilo. Zároveň moje mimopracovní dobrovolnické aktivity přebily ty pracovní. Sekla jsem tedy s právničinou a lekla se, co teď. Šla jsem za jedním privátním bankéřem v New Yorku a vnukla mu myšlenku, že by měl mít ve svém portfoliu divizi filantropie. Že by měli zprostředkovávat svým klientům tuto zkušenost. Souhlasil. Tak jsem založila služby filantropického poradenství. Naši klienti byli různých národností, takže jsem se starala o královské rodiny ze Středního Východu, o americké prezidenty, hudebníky, průmyslníky.

Jak takový hovor o filantropii začíná?

Mluvím s nimi o bohatství. O jejich osobní identitě. Jak vychovávají své děti, co si přejí, aby si jejich děti pamatovaly. Ptám se jich, co byste byli zač, kdybyste byli chudí a bez obleku? Proč se zabýváte vyděláváním peněz? Jaké změny ve světě by se vám líbily? Co byste změnil, kdybyste mohl? Jaký svět chcete zanechat svým dětem? Kdybyste měl svým vnukům předat jedinou věc, co by to bylo? Všichni odpovědí, že morální hodnoty. Podnikala jsem se svými klienty cesty třeba do Afriky. Například v Mosambiku se mohli klienti přesvědčit, co znamená nedostatek vody. Jak to ovlivňuje hygienu, chod rodiny, možnost vlastnictví půdy, hrozbu hladu. Abstraktní téma nedostatek vody se jim před očima zhmotnil velice konkrétně.

S jakými klienty se setkáváte nejčastěji?

Často pracuji s lidmi, kteří jsou extrémně úspěšní a pracovití, a přitom jen vzdáleně rozumí sami sobě. Velice bohatým lidem někdy říkám, ať si zajdou na pivo se svými bývalými přáteli ze školy, ze skauta, z doby před bohatstvím. Jejich děti to mají ještě těžší, v obklopení bohatstvím ani nemusí objevit, kým by byli bez něj. Některé rodiny své děti před bohatstvím chrání, o výši jmění jim ani nepoví, nechají je projít školami a formativními roky bez vědomí obrovského majetku. Syn jednoho mého klienta takhle prošel několika zaměstnáními. Pak se v jedné práci usadil a koupil své přítelkyni za těžce vydělané peníze zásnubní prsten. Když o tom šel říci svým rodičům, odhalili mu obrovské rodinné bohatství. Domnívali se, že to byl ten pravý čas, ale jeho to úplně rozhodilo. Za prsten, který koupil, utratil spoustu peněz a najednou nevěděl, jestli teď ten prsten nevypadá levně. Zrovna se chystal vyjednávat o výši svého platu, a najednou vlastně nemusel. Když půjde s kamarády na pivo, má za všechny začít platit? Nevěděl.

Pořádáte také semináře o filantropii přímo pro ženy. Proč?

Vše, co teď uvedu, je na základě studií, které jsme prováděli. Jedna říká, že ženy stojí za devadesáti procenty rozhodnutí, která doma padnou. Jsou častějšími rodičovskými modely a více udržují rodinné hodnoty. Jiná studie potvrdila, že ženy jsou lepšími rodinnými finančními manažerkami, jsou spolehlivější a vytrvalejší a z jejich investic se více vrací do rodiny. Dalším důvodem je fakt, že už odedávna byla filantropie především ženská věc. To ženy definovaly dobrovolnickou a charitativní činnost kdekoliv na světě. Provedli jsme také studie, čím se liší, jak s podporou naloží ženy a jak muži, a nasbírali spoustu čísel a informací. Z nich víme, že když finančně, vzdělanostně nebo lidskoprávně podpoříme ženu, tak to využije ve své rodině ve větší míře než muž. Když Hillary Clinton podporovala obsazení vysokých pozic v administrativě i zahraniční diplomacii ženami, nebyla to záležitost feministická, ale věc bezpečnosti. Je statisticky prokázáno, že více žen ve vysoké politice znamená více míru.

Filantropii je tedy třeba bez obav vnímat genderově.

Ano, filantropie se významně liší na základě pohlaví a je důležité s tím počítat. Například si vezměme důvody, kvůli kterým ze studií odcházejí dívky, od důvodů odchodu chlapců. U dívek je to v první řadě těhotenství, mateřství a v druhé řadě potřeba výdělku. U chlapců je to špatné chování a jako druhý důvod také starost o rodinu. Dám příklad z Indie. V jedné škole měli jen jediný záchod. Stávalo se, že když dosáhly dívky puberty, do školy přestávaly docházet. Nastalo riziko, že vesnice ztratí celou generaci vzdělaných dívek. Stačilo ale za pět tisíc dolarů postavit ještě jeden záchod jen pro dívky, a ony se vrátily. To je výborný příklad toho, kdy se podařilo najít přesný bod intervence. O vzdělání generace dívek v té vesnici rozhodla existence jednoho záchodu. Je nutné pochopit kontext a provést poctivý průzkum, pak je filantropie účinná.

Radíte lidem, kam přesně filantropii zaměřit?

To v žádném případě. Není to moje práce. Já mám pomoci, aby si klient ujasnil, co chce dělat, a pak mu k tomu různě administrativně a technicky pomoci, sehnat kontakty. Často se mě lidé ptají, co tedy mají dělat. Na to říkám, všechno. Týrané ženy nebo zkrášlení náměstí, na které se díváte ze svého okna. Zachraňovat ohrožené zvířecí druhy, podporovat myslivost nebo výzkum rakoviny prostaty. Filantropie má vlastně jen jedno pravidlo: nesmí ubližovat. Když se třeba někdo rozhodne podporovat výzkum zjišťující, kdy do Země narazí nejbližší meteorit, nemohu říct ani popel. Když se mu to podaří, víte, kolik třeba zachrání životů? V USA byl jeden slavný donor, kterého zajímalo životní prostředí. Když kandidoval Al Gore se svou ekologickou agendou na post prezidenta, tento donor ho silně podporoval. Věnoval Al Goreovi na kampaň spousty milionů dolarů, tak‑ že o ně přišel. Zariskoval, protože chtěl změnit svět.

Jak vás poslouchám, vy jste vlastně terapeut.

Ano, říkávám, že provozuji psychologii každý den i bez diplomu. V rodinách je to nejcitelnější. Tam se kolem stolu často odehrávají dramatické diskuse. Nepřerušuj mě, mluv za sebe. V jedné rodině před debatou o filantropii schovávali ostré předměty. Energie je v každé rodině jiná. Proto se také radši s rodinami setkávám v jejich domovech. Tam se dobře ukazuje, jak rodina funguje, na co si potrpí. Prohlížím si byt a dělám si prvotní obrázek o tom, jaká bude rodinná dynamika. Spolupracovala jsem například s osmdesátiletým dědečkem, hlavou rodiny s těžce nemocnou manželkou, spoustou dětí a vnuků. On se rozhodl, že svoji filantropii předá rovnou vnukům. To bylo docela složité. Nejde jen o to potěšit vnuky, ale neznechutit jejich rodiče. To by ta filantropie v rodině moc nevydržela.

K dobročinné iniciativě The Giving Pledge, kterou založili Bill Gates a Warren Buffett (na obrázku), se rozhodl přihlásit jeden z klientů Claire Costello, ve hře bylo několik milionů dolarů.

K dobročinné iniciativě The Giving Pledge,
kterou založili Bill Gates a Warren Buffett
(na obrázku), se rozhodl přihlásit jeden z klientů
Claire Costello, ve hře bylo několik milionů dolarů.

Jak jste postupovala?

Nejdřív jsem koučovala pouze toho dědečka. Snažila jsem se, aby pochopil, že své děti z toho nemůže vynechat. Rozebrali jsme jeho příběh. Jak vyrůstal v chudobě za hospodářské recese, jak nebýt filantropie, nemohl by chodit do školy. Přemýšlel o tom. Teď se finančně podílel na dobročinné iniciativě The Giving Pledge, kterou založili Warren Buffett s Billem Gatesem. (The Giving Pledge nijak neshromažďuje peníze signatářů iniciativy, ani nenavrhuje, kam by měl donor své peníze vložit. Jde o přihlášení se k závazku věnovat aspoň polovinu svého majetku na dobročinnost – pozn. red.) Jednalo se o hodně milionů dolarů. Navrhla jsem mu tedy, ať svůj životní příběh své rodině vypráví. Aby jeho okolí pochopilo, kde má tato filantropie své kořeny a důvody. Že ten nápad nespadl z nebe. Když ale vyprávěl, bylo to nudné a popisné. Tak jsem ho zastavovala, ať namísto toho, jak nastoupil na školu, popíše své tehdejší pocity. Jak jste se tehdy cítil? Jak vám bylo? Jak jste se cítil, když jste byl chudý, když jste nemohl do školy, když vás zachránila dobročinnost okolí? Setkávali jsme se s celou rodinou několik týdnů. Děti a vnuci kolem něj stáli a já jim říkala, že to není monolog. Takže když se budou chtít na něco zeptat, ať neváhají. Ale viděla jsem, jak sedí prkenně na židlích, a došlo mi, že tady se dědeček nepřerušuje. Řekla jsem mu před nimi, že jsem jim navrhla, aby se ho ptali, pokud mu to nebude vadit. On se zamyslel, a že prý nevadí. Nicméně sám odvyprávěl svůj příběh. Pak jsem navrhla, ať oni jemu vyprávějí. Tak mu začali říkat, co mají za problémy ve škole a podobně. A on se jich najednou začal ptát: Jak ses cítil? Jak ti bylo? A já uvnitř zajásala. On sám to neuměl popsat, ale uměl se zeptat svých dětí a vnuků.

Také se ale děti dozvěděly, že možná tolik nezdědí.

V tomhle případě vnuci neměli ani ponětí, jak bohatý jejich dědeček byl. Takže jsem ho upozornila, že když se zeptají, kolik na filantropii dá, dojde jim to. On to odmávl, že o tom se mluvit přece nebude. Ale hned první otázka padla: Dědo, a kolik peněz tedy naše rodina věnuje? A on jim řekl, že on na filantropii věnuje 99,9 procent a sdělil jim částku. V rodině to byl úplně první rozhovor o bohatství. Vnuci se lekli, že z toho vyplývá, že po dědečkovi tedy nic nezdědí. On se o ně samozřejmě už předem postaral, což jim neřekl. Dostali jen důležitou informaci, že jejich dědeček se chce věnovat filantropii a že, ač vyrostli v bohatství, možná se o sebe budou muset postarat sami.

Armáda spásy kdysi za války nabídla obyčejné kafe vystrašenému klukovi, a ten jí na sklonku života odkázal celý majetek.

Armáda spásy kdysi za války
nabídla obyčejné kafe vystrašenému
klukovi, a ten jí na sklonku života
odkázal celý majetek.

Co s lidmi, kteří chtějí, ale nevědí?

Mám jednu oblíbenou historku, ten člověk už bude asi po smrti. Byl to velice milý a velice podivný starý pán, sourozenci žili daleko a rodinu neměl žádnou. Dobrá duše v hodně divném balení. Měl střed‑ ně velkou, prosperující firmu, špeluňku místo kanceláře a podivný zvyk. Chodíval do obchodních domů, kde skupoval hromady oblečení v akci. Vždycky, když jsem k němu přišla, nabízel mi, ať si z hromad svetrů a košil v kanceláři něco vyberu. Zestárnul, neměl, komu by firmu odkázal. Chtěl, abych chodila k němu do kanceláře a vedla s ním debatu o filantropii. Měl potřebu v sobě nějak objevit, kudy se dát. Jako dítě prodělal obrnu, tak jsem se ho ptala, jestli nechce věnovat peníze na lékařský výzkum nebo na nemocnice. To ne. Taky měl rád fotbal, tak co třeba podporovat nějaký sportovní klub? No to prý ani náhodou. Jediné, co měl chuť podpořit, bylo zrušení daní a odstranění Billa Clintona z úřadu. Tak jsem mu navrhla, že třeba může věnovat peníze některému konzervativnímu think tanku. Ani to ne. A najednou jsme si povídali o tom, jak byl jako hodně mladý chlapec ve válce, bylo mu úzko, zima a stýskalo se mu po domově. Na jednom nádraží, kam zrovna přijel, prodávala kávu Armá‑ da spásy. Kelímek za pět centů. Řekl mi, že ačkoliv to bylo zřejmě hnusné kafe, ten jediný kelímek v něm vyvolal úžasně hřejivý pocit, vzpomínky na domov a utišilo to jeho stesk. Takže nakonec svůj majetek věnoval Armádě spásy na tu kávu. Nejdůležitější byl pro něj ten pocit, desítky let starý pocit chlapce, kterému je zima a smutno po domově. Kdo by mohl něco namítat? Nikdy nevíte, kde přesně je ten spouštěcí kohoutek. Ale když na to přijdete, naplní vás to štěstím. Jeho srdce našlo, co potřebovalo. A já nic neudělala. Jen jsem tam seděla, hodiny a hodiny, a pořád odmítala to oblečení, co nakoupil. A to jsme se setkávali aspoň rok.

costello_z-televizeCLAIRE COSTELLO
vystudovala právo a následných dvanáct let platila za prominentní právničku. Ve svém volném čase se věnovala dobrovolným charitativním aktivitám a filantropii. Jednoho dne zjistila, že na právničinu nemá čas, a tak se do filantropie ponořila docela. Při amerických bankách založila konzultační divizi, na kterou se obraceli a obracejí klienti i samotní privátní bankéři. Od roku 2008 je Claire Costello výkonnou ředitelkou Philanthropic Solutions při Bank of America. Její klienti pocházejí z vlivných a bohatých amerických rodin. Přesto až s Claire Costello pojmenují směr, kudy chtějí svoji filantropii orientovat. Costello také založila celosvětový fond Meaningfull Assets, díky němuž dokázala vzájemně propojovat donory kdekoliv na světě.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / podzim 2014.

 

 

RUBRIKY: