Facebookové matky v nouzi

Facebooku člověk vděčí za ledacos, ale v poslední době přibývá žen, které mu děkují za to, že mají čím nakrmit své děti. Skupiny, ve kterých si lidé navzájem posílají jídlo a oblečení, dnes mají už tisíce členů.

Zdenka je mladá maminka z Prahy, která má dvě děti. Je na čtyřleté rodičovské a její příjem je 3 800 korun měsíčně. Její přítel vydělává deset tisíc korun jako řidič. Nájem za malý byt na kraji města je sedm tisíc korun. První týden v měsíci pro ně bývá nejhorší, protože už často doma nemají ani suchou rýži. Zdenka nedávno na Facebooku našla česko‑anglickou skupinku Pomoc maminkám v nouzi / help for moms in need. Díky ní jí jednou za měsíc někdo udělá nákup základních potravin nebo pošle oblečení či pár hraček pro děti.

„Děkuju mockrát za krásný nákup, moc nám to pomohlo, syn měl strašnou radost z bonbónů,“ napíše pak radostně Zdenka na zeď této stránky a vyfotí potraviny, které jí přišly poštou nebo jí je doručí řetězec Tesco díky objednávce přes internet.

Takových vzkazů je na této stránce skoro tisíc. Pokud někdo má pochybnosti o stavu lidství v Česku, už jen samotné pročítání těchto vzkazů je dost uklidňující a současně dojemné. Matky, které mají dostatek, posílají balíčky s jídlem těm, které jsou zrovna v nouzi. To, co je pro člověka žijícího v běžném českém standardu šokující, je počet lidí, kteří deset dní před výplatou nemají ani na běžné jídlo a balíček s těstovinami, olejem, máslem a kuřetem je pro ně doslova spásou.

Pošleme vám jídlo

Simona Zavadilová celý projekt facebookové svépomocné skupiny vymyslela, uvedla v život a nadále jej ve volném čase řídí.

Simona Zavadilová celý projekt
facebookové svépomocné skupiny
vymyslela, uvedla v život a nadále
jej ve volném čase řídí.

Skupinu Pomoc maminkám v nouzi / help for moms in need založila osmadvacetiletá Simona Zavadilová z Prahy. Ze začátku se připojila na pár diskuzních webů pro matky, kde se darovaly či levně prodávaly dětské věci, protože se chtěla zbavit oblečení po svém odrůstajícím synovi. „V jedné skupince jsem se začala s holkami bavit a po chvíli zjistila, že pro většinu je oblečení až na druhém místě. Mnohem palčivěji řeší to, že nemají děti čím nakrmit. Oslovila jsem kamarády a známé, jestli by těmto matkám nechtěli přispět potravinami,“ popisuje původ prvotní myšlenky. A protože žila nějakou dobu v Dánsku a ve Velké Británii, měla mezi svými přáteli i spoustu cizinců, kteří chtěli a mohli pomoct, ale nevěděli jak. A tak založila dvojjazyčnou facebookovou skupinu, kde si jedna část lidí říká o pomoc a ta druhá jim ji posílá poštou, přes iTesco.cz nebo doveze osobně.

Mezi matkami se to rychle rozkřiklo. Na některé z nich přišla v diskuzních serverech typu Modrý koník nebo emimino.cz, zbytek se k ní přihlásil z jiných skupin. Když se jí ozve nová maminka, důkladně si ji prověřuje a zjišťuje si o její situaci, co lze. Velkou část žen zná osobně, protože se za nimi ona nebo někdo jiný zajeli podívat s nějakým tím balíkem potravin či oblečení. „Často se najdou dárci v okolí, kde žena bydlí, a tak se jich po návštěvě u ní zeptáme, v jaké je žena situaci. Osobní dojem udělá nejvíc,“ vysvětluje Zavadilová. „Většinou požádáme maminku, aby o sobě napsala. Často chceme důkazy, což je trochu složité, protože jde o hodně osobní věci. Nikdo není povinen tyto důkazy dodávat, ale zároveň taky nikdo není povinen pomáhat někomu jen tak,“ dodává.

A tak se může stát, že matka, která tvrdí, že má dítě s deseti závažnými nemocemi, dodá lékařskou zprávu, nebo zase jiná poskytne k nahlédnutí doklady ze sociálky o nepřiznání dávek či doplatku na bydlení.

Pomáhat napřímo

Výhodou propojení přes sociální síť je skutečnost, že si konkrétní člověk může vybrat konkrétní rodinu, které svou pomoc poskytne.

Výhodou propojení přes sociální síť je
skutečnost, že si konkrétní člověk může
vybrat konkrétní rodinu, které svou
pomoc poskytne.

Tato kontrola je důležitá pro to, aby ti, kteří přispívají, mohli s klidem poslat balík potravin a nemuseli pochybovat o tom, zda pomáhají někomu, kdo to skutečně potřebuje. Právě to často bývá důvod, proč se lidé neodhodlají pomoct. Netuší, komu a zda vůbec jejich příspěvek dorazí. Pomoc na přímo konkrétnímu člověku sice možná není nijak systémová, zato poskytuje okamžitý pocit satisfakce a efektivity.

„Může se samozřejmě stát, že v naší skupině bude někdo, kdo se bude na pomoc od nás spoléhat. Toto riziko je všude. Ale i tak na tom asi vyloženě dobře nebude, o tom zase přehled mám. Jsou maminky, které si píší o věci každý druhý den, a jsou zase jiné, které se neozvou dva týdny, a když se jim ozvu já, přiznají, že už tři dny s dětmi jedí jen čínské polívky,“ vysvětluje Simona Zavadilová.

Víc než polovina matek v této skupině jsou samoživitelky s rodičovským příspěvkem 3 800 korun měsíčně, které se s otci svých dětí bezvýsledně soudí o alimenty. Protože se jejich dítě nedostalo ve třech letech do školky, přišly o zaměstnání a nemůžou najít nové. „Část žen má také na krku dluhy z minulosti, protože si v nějakém okamžiku vzaly půjčku a doufaly, že tím zaplácnou díru v rozpočtu, jenže to skončilo špatně,“ dodává Zavadilová.

Vybrala jsem si konkrétní maminky

Jednou z přispívajících je i novinářka Irena Cápová z měsíčníku Forbes. Oslovila dvě matky a těm pomáhá adresně. „Jedna je z Prahy, má dvouletého syna a v lednu očekává narození dalšího chlapečka. Otec dětí jí opustil. Poslala jsem jí hlavně výbavu na miminko, oblečení, kojenecké potřeby a nabalila jí šestikilový balík,“ říká Cápová, která je sama čerstvou matkou. Druhá matka je z Ústeckého kraje. Má děti tři, tříletou holčičku a roční dvojčata. Také je sama a z minimální rodičovské ještě splácí dluhy, které jí zůstaly po partnerovi. Bral si na ni půjčky a pak se vypařil. „Ze 3 800 korun jdou tři tisíce na splátky. Uživte k tomu tři děti,“ namítá novinářka, podle níž je tento případ mimořádně těžký. „Maminka samozřejmě nemá na plíny, ani na sunar pro menší děti, musela jim předčasně začít dávat plnotučné kravské mléko, a ani na něj jí často nezbývá. Žijí opravdu v bídě. Přesto má ty děti krásné, čisté, opečované, hodně se jim věnuje,“ oceňuje Irena Cápová. Posílá ženě jak základní potraviny, tak i potravinové poukázky z několika supermarketů, sponzoruje jí pokračovací mléko a pleny pro dvojčata.

Do lednice nebo do spíže

Výhodou dětského oblečení je, že z něj děti rychle vyrostou a dá se použít postupně pro několik dětí.

Výhodou dětského oblečení je, že z něj děti
rychle vyrostou a dá se použít postupně
pro několik dětí.

Facebooková skupina Simony Zavadilové pokrývá několik set matek a není samozřejmě jediná. V dalších skupinkách s podobnými názvy lze najít členek ještě víc. Některé ženy jsou v několika skupinách najednou, aby si zvýšily pravděpodobnost, že se na ně usměje štěstí a některý ze štědrých dárců či dárkyní si je vybere. Potraviny, které jsou potřeba, se dělí do dvou skupin podle možnosti doručení. Kdo má to štěstí, že je v dosahu distribuční sítě Tesco, může obdržet ty nejpotřebnější, tedy čerstvé, jako je maso, zelenina, ovoce, mléčné výrobky či pečivo. Rodiny, kterým musí potravinová pomoc přijít poštou, jsou odkázané na trvanlivé potraviny typu luštěnin, rýže, brambor a konzerv či sáčků. Vět‑ šina matek má akutní nedostatek plen, prášku na praní a ty, co nekojí, potřebují umělou výživu pro miminka, což jsou finančně nejnáročnější potřeby.

Telefon je poklad

Proto může být pro někoho udivující, že tyto ženy mají přístup k internetu. I ten nejlevnější datový paušál stojí několik set korun a nejlevnější telefon schopný internet provozovat několik tisíc. „Pár lidí tuto výhradu zmínilo,“ připouští Simona Zavadilová. „Jenže nemít internet, neměly by matky v nouzi už vůbec nic, ani možnost si nechat pomoct. Chytrý telefon je pro ně často ten nejdůležitější majetek. Taky se stává, že maminka dopředu ohlásí, že týden nebude na internetu ani na žádném telefonu, protože ho musí dát do zastavárny. Vykoupí si ho zpátky ve chvíli, kdy jí přijde rodičovská,“ popisuje Zavadilová. Tyto případy nejčastěji zaznamenává právě první týden v měsíci, tedy těsně před termínem vyplácení dávek.

Sama Zavadilová pracuje na plný pracovní úvazek a matky v nouzi obhospodařovává každý večer mezi osmou a dvanáctou večer, kdy už její dítě spí. „Vím, jaké to je, když člověku přijde nenadálý výdaj za pár stovek a totálně mu to rozhodí rozpočet,“ vzpomíná Zavadilová na dobu, kdy sama žila na hranici bídy. „Tím, že si s matkami denně píšu, jsme si vytvořily osobní vztah. Není to stejné, jako kdybych posílala peníze do nějaké nadace. Nedovedu si představit, co by se s těmito rodinami stalo, kdybych se o ně najednou přestala starat.


Pomoc maminkám v nouzi / Help for moms in need

Facebooková skupina, kterou založila Simona Zavadilová. Skupina propojuje nemajetné rodiče malých dětí s těmi, kteří jim mohou pomoci. Autorka skupiny vše organizuje a také ověřuje příjemce pomoci, aby si darující byli jisti tím, že jejich pomoc je skutečně potřebná. Skupina se zaměřuje hlavně na materiální dary jako je jídlo či oblečení pro děti. Přidat se do ní může každý, ať už sám potřebuje pomoc, nebo ji chce poskytnout.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / zima 2014/2015.

 

RUBRIKY: