Důstojnost jako dárek

Jeho vynález zajišťuje už jedenáct let mnoha indickým ženám důstojnější život a práci. Strhující příběh o Arunáčalamu Murugananthamovi, slavném indickém sociálním podnikateli a filantropovi, začíná prostou otázkou, co to jeho manželka schovává za zády.

„Co to máš?“ zeptal se jednou v roce 1998 Arunáčalam Muruganantham své manželky, když kolem něj pokoutně procházela s rukama za zády. Sňatek to byl domluvený, znali se krátce a on se na ni snažil udělat dojem. Nechtěla mu to ukázat a odbyla ho s tím, že to není jeho starost. Tak se za ní rozběhl a vzal jí balíček z ruky. Byl to zmuchlaný špinavý hadr se skvrnami od krve. Došlo mu, že to, co drží, je způsob, jakým jeho žena řeší svoji menstruaci. Kdyby si prý kupovala vložky, musela by zkrátit rozpočet na jídlo.

Oba pocházejí z Koimbaturu, druhého největšího města jihoindického státu Tamilnád, kde jsou především mezi chudou a nevzdělanou populací silně zakořeněné tradice, takže i jen mluvit o menstruaci je tu tabu. Jen dvě procenta venkovských žen v Indii si kupují menstruační vložky a každá pátá indická dívka přestane kvůli menstruaci navštěvovat školu.

Muruganantham tedy zašel koupit své ženě vložky jako dárek. Prodavač se ujistil, že je nikdo nesleduje, a s rozpaky balíček spěšně zabalil do novin. Doma Muruganantham jednu z vložek rozstříhal a začal zkoumat, z čeho že se vlastně ta drahocenná věc skládá. Našel buničinu a surovou bavlnu, tedy halířové položky. Během dvou dnů se pokusil vyrobit první vložku. Obdélník vaty zabalený do bavlny dal své ženě s prosbou, aby mu pak řekla, jak vložka fungovala. Ta mu po pár hodinách oznámila, že jeho výrobek nestojí za nic a že se vrací k osvědčeným hadrům.

Poté se už Muruganantham pustil do seriózního výzkumu. Zkoumal různé typy bavlny i buničiny a nakonec se rozhodl pro buničinu z borového dřeva, která ani po namočení neztratila tvar. Žádal svoji ženu, aby jeho nové výrobky ozkoušela a vracela mu je, aby mohl studovat jejich savost a tvar. Odmítla to, stejně jako později jeho sestry. Muruganantham tedy vyrazil na zdravotní školu a prosil studentky, aby jeho výrobky zdarma zkoušely a po použití mu je vracely k výzkumu. Také ony se styděly. Muruganantham se rozhodl, že začne vložky nosit sám. Několik dní si je vkládal do spodního prádla. Vyrobil si k nim z gumy umělý měchýř, který naplnil zvířecí krví. Jak chodil a jezdil na kole, upouštěl z měchýře hadičkou do vložky. Kolem Murugananthama se začal linout pach zkažené krve a v ulicích byl za blázna a úchyla. Ostudu tehdy jeho žena nevydržela a odstěhovala se k matce. Po dvaceti dnech mu přišla žádost o rozvod.

Muruganantham od svého výzkumu neupustil, jen v něm pokračoval diskrétně. Když přišel na to, jak vložku vypracovat tak, aby se nebortila a zachycovala krev, začal zkoumat, jak ji vyrábět strojově. Složitý stroj, který objevil v zahraničí, se pro jeho účely nehodil, stál přes 500 tisíc dolarů, takže by si ho stejně většina žen nemohla dovolit. Další čtyři roky tedy sestavoval stroj malý, levný a použitelný tak snadno, aby to zvládly i nevzdělané ženy. Nakonec sestrojil mašinu v ceně necelých tisíc dolarů, která dokázala celulózu rozdrtit, odvláknit, slisovat a sterilizovat ultrafialovým zářením. Výsledkem byly a jsou kvalitní a cenově dostupné vložky.

Nechal si stroj patentovat a začal ho prodávat po venkovských oblastech Indie. A tehdy se potvrdilo jeho filantropické srdce. Za patent začal dostávat velkorysé nabídky od nadnárodních koncernů, ale všechny odmítl. Nešlo mu prý o to stát se okamžitě bohatým. „K čemu zbohatnout a teprve pak se stát filantropem, když jsem jím mohl být už od prvního dne?“ prohlásil ve své slavné přednášce pro TED Talks. A tak nezbohatl. Zato začal cestovat po Indii, přednášet na univerzitách i vesnicích o svém stroji a o možnosti žen prožít menstruaci důstojněji. Jeho stroje si už koupily stovky žen a komunit a zahájily s nimi podnikání. Nejenže po Indii začaly být dostupné vložky i chudým ženám, ale mnoho z nich ve výrobě našlo práci a živnost. Strojů dosud prodal Muruganantham do 27 indických států už přes 1 300 a dalších sedm zemí jeho stroj dováží.

Příběh Murugananthama má ještě šťastnou osobní dohru. Jeho žena o něm začala číst články, a když ho jednou viděla v televizi, zatelefonovala mu. Mluvili spolu poprvé po pěti letech. Dnes jsou opět spolu a manželka je na Murugananthama hrdá.

Arunáčalam Muruganantham (1962)
se narodil v tamilnádském Koimbaturu. V dětství mu zemřel otec, jeho matka ho přesto dokázala udržet na škole do čtrnácti let. Pak musel ze školy odejít a začít se živit jako pomocník ve svářečské dílně a pouliční prodavač. Dnes se živí sociálním podnikáním; vyrábí a prodává stroje na menstruační vložky ve své společnosti Jayaashree Industries a na pozvání přednáší indickým studentům techniky a ekonomie o svém obchodním modelu. Časopis TIME ho před dvěma lety zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.

RUBRIKY: