Dobrovolně, amatérsky, ale s nadšením

Dobrovolnictví je bezpochyby také jistá forma charity. Neinvestují se sice peníze, ale energie a nadšení, a to vše zdarma a během práce na plný úvazek a jiných povinností. Pátého října 2016 proběhla ve vybraných městech a obcích oslava nedožitých 80. narozenin Václava Havla. Organizátorem těchto oslav byl Spolek VH80, parta dobrovolníků, nespokojených se stavem věcí ve společnosti. Rozhodli se proto připomenout myšlenky, životní postoj a hodnoty, jež náš první polistopadový prezident zastával. Všechno konali zcela dobrovolně, ve volném čase během práce na úplný úvazek a rodinných povinností. Ivan Dzido, člen Spolku VH80, pro Umění darovat objasnil, jak to celé bylo.

Na vzpomínkové akce k nedožitým 80. narozeninám Václava Havla jste sháněli peníze pomocí crowdfoundingu. Jak se to ujalo?

Byla to pro nás  úplně nová věc. Nevěděli jsme, do čeho jdeme, takže to byla jistá sázka do loterie. Nakonec jsme byli překvapeni, jak to šlo dobře. Počátek byl trochu pomalejší. Peníze  se nabíraly postupně, nejprve u kamarádů, známých. Dělali jsme pak rozhovory se známými osobnostmi, dávali je na sociální sítě a udržovali je živé, přibývalo fanoušků. Musím ale říci, že bychom se neobešli bez donátorů. Měli jsme pár tipů, které jsme sami oslovili a kteří nám nepřispěli hned, ale po nějakém čase ano. A přispěl nám i donátor, který si nás našel úplně sám. A ještě si koupil knížku Václava Havla s vlastním podpisem.

bez-nazvuJakou formu jste zvolili?

Měli jsme několik předmětů, které se prodávaly za věnované příspěvky. Musím říci, že jsme vybrali méně peněz, takže zbytek se doplatil z darů filantropů.

Narozeniny VH jste organizovali zcela bezplatně a dobrovolně. Vnímáte svoje aktivity jako jistou formu filantropie?

Já filantropii chápu jako činnost, která dotuje nějakou akci, což my jsme nedělali. Z vlastních zdrojů jsme nedali nic. Ale pravdou zůstává, že jsme do toho dali spoustu vlastní energie. Filantropie to byla ze strany těch donátorů, kteří nám věnovali peníze.

Co vás motivovalo?

Motivace byla jasná. Lze ji zhustit do dvou slov: Václav Havel. Kamarádi z tzv. „pražské kavárny“ se několikrát bavili na téma společnosti, problémů, kterými naše společnost trpí, sami nejsme spokojeni se stavem, který tady panuje, a cítíme velké prázdno po té, co VH odešel. Chybí nám tu jeho myšlenky. Nedožité 80tiny byla dobrá příležitost si jeho myšlenky připomenout. Nechtěli jsme ho nějak zbožšťovat, i on sám měl své chyby, ale chtěli jsme poukázat na ty hodnoty a pevné postoje, které zastával.14525198_1010560612404274_8388118547666462668_o

Máte pocit, že došlo k naplnění tohoto poslání?

Já myslím, že ano. Původní záměr bylo přilákat víc lidí. Měli jsme nějaké odhady – čekali jsme tak deset tisíc lidí. Přišlo asi kolem dva až pět tisíc. Alespoň tak to udávala média. Navzdory špatnému počasí tam byla skvělá atmosféra. Lidé tam stáli s deštníky a klepali zimu, přesto to byl krásný zážitek. Co nám ale nevyšlo, bylo to, že akce byla dost pragocentristická. Oslovovali jsme regionální divadla a spolky, ale masově to lidi nepřilákalo. Neměli jsme dost prostředků dělat velkou mediální kampaň. Spousta lidí o akci ani nevěděla. Pár týdnů před akcí jsme sice v médiích byli, ale ke všem lidem se to nedostalo.

Jaká je vaše zkušenost s organizací celé akce?

Jak už jsem řekl, moc se nám nepodařilo PR. Byl v tom jistý amatérismus. Na druhou stranu nutno podotknout, že všichni máme zaměstnání na plný úvazek, rodiny, koníčky a tak, takže jsme to všechno dělali jen ve volném čase.

14572418_1011355382324797_8761312099441051530_nCo bude dál se Spolkem VH80? Založíte příští rok VH81?

To se nás ptá spousta lidí. Vedli jsme nad tím už velkou diskuzi, ale rozhodnutí bylo, že v této formě pokračovat nebudeme, protože cíl byl jasný a ten jsme splnili. Vznikli jsme vlastně k jednomu účelu, který skončil 5. října. Scházíme se dál, diskutujeme, protože nás zajímá, co se v této zemi děje, ale zatím jsme nenašli žádnou institucionalizovanou podobu našeho setkávání.

Obligátní otázka – jaký je osobní odkaz Václava Havla pro Vás?

Pro mě to byl člověk v první řadě slušný. Ta slušnost mu vydržela po celou dobu života.  Ač byl disidentem nebo prezidentem, tak zůstal slušným, pokorným člověkem, který uměl trefně pojmenovat věci kolem nás. Připomínal hodnoty, na které se často zapomíná. Třeba lidská práva. Pro spoustu lidí je to dneska klišé, ale není to tak. Dnes tu není politik, který by uměl takhle jasně formulovat základní problémy, které jsou kolem nás. Já mám navíc rád divadlo, takže mě baví i jeho hry. Tam zanechal také silný odkaz.

RUBRIKY: ,