Děti sametu pro děti dneška

Darovat člověk nemusí jen peníze. Někdy postačí nápad a dostatek energie k jeho uskutečnění. Kniha Jána Simkaniče Mé dětství v socialismu obsahující vzpomínky na éru dávno minulou se stala bezesporu nejoriginálnějším neziskovým počinem roku 2014.

ilustrace_05Proč jste se do tohoto projektu pustil?

Na začátku to byl jen drobný nápad dát dohromady digitálně na web a do e-­knihy vzpomínky pár přátel, když se začalo připomínat 25 let od Sametové revoluce. Ovšem vzbudilo to nečekaný ohlas. Přišla nabídka na tištěné vydání od na­kladatelství BizBooks, a všechno dostalo úplně jiný rozměr.

Proč jste se rozhodl, že jeho výtěžek půjde neziskovým organizacím?

Všichni autoři, včetně mě, to dělali bez jakéhokoliv nároku na honorář. Tím, že vše na začátku bylo koncipované jako můj osobní projekt bez velkých ambicí, jsem ani neměl z čeho autorské odměny vyplácet. Naopak, když počet autorů narostl až k sedmdesáti, nedávalo zase smysl dělit případný zisk mezi tolik osob. Poskytnout tyto prostředky, jako větší sumu tam, kde budou pomáhat, se v tu chvíli ukázalo jako skvělá varian­ta, a knize to dodalo ještě větší smysl. Je třeba zdůraznit, že i vydavatelství BizBooks, které patří pod Albatros Me­dia, se velkoryse vzdalo nároku na zisk, stejně jako distributoři e­-knih Palmknihy.cz a eReading.cz, což přispělo k tomu, že výdělek rostl relativně rychleji, než by bylo obvyklé u tradičních knih.

Teď, když má kniha takový úspěch, nemrzí vás, že jste se od začátku nerozhodl si zisk ponechat?

Já myslím, že všichni zúčastnění mají naopak o to větší radost, že pomohli vzniknout něčemu, co na charitativní účely umožnilo získat čtvrt milionu korun. Jasně, byl by za to skvělý mejdan, ale budeme doufat, že to těmto dětem pomůže víc. Ale vážně, pro nás všechny je právě tenhle výsledek velkou odměnou.

Jak jste si vybíral neziskové organizace, kterým půjdou peníze z prodeje knihy?

Říkal jsem si, že bude symbolické, když děti vyrůstající za socialismu pomůžou dětem, které to nemají jednoduché dnes. Tento základní filtr byl při výběru jasný. Pak jsem přes sociální sítě požádal o tipy na zajímavé a prospěšné organizace, a na základě těchto doporučení a webo­vých prezentací jsem se probral zhruba dvacítkou tipů. Z nich jsem vybral SOS dětské vesničky a Amaltheu Pardubice, které pomáhají ohroženým dětem, a Vteřinu poté, která se snaží zprostředkovat přání a práva dětí v ústavní péči, protože její členové za sebou mají stejnou životní zkušenost.

Kontrolujete nějak, co s prostředky z vašeho projektu udělají a jak je vynaloží?

Všechno je to čerstvé, takže žádná přesná domluva ještě neproběhla, ale mají mou plnou důvěru, že vědí sami nejlépe, jak mohou ty peníze efektivně pomoci.

Co byste poradil lidem, kteří se chtějí pustit do něčeho podobného? Jak dosáhnout, aby byl projekt opravdu úspěšný a pro někoho i něco vydělal?

Jestli mi příprava projektu Mé dětství v socialismu něco dala, pak přesvědčení, že je na světě spousta skvělých lidí, kteří vám rádi pomůžou, pokud vám uvěří, že vaše práce dává smysl a že vy sám pro ni rádi děláte maximum. Důvěru ostatních si ale musíte zasloužit a nesmíte ji zklamat. Osvědčilo se mi, že když do něčeho jde člověk naplno, má velkou šanci najít pomoc v tu pravou chvíli a občas si vyslouží i kus nezbytného štěstí.

js-profil-12_cbJán Simkanič (1978)
Publicista, výkonný ředitel společnosti Internet Info, mimo jiné duchovní otec ceny českého internetu Křišťálová Lupa a předseda výkonné rady Sdružení pro internetový rozvoj. Své občasné postřehy umisťuje na web Simindr.cz. Z vlastních příspěvků zabývajících se stavem české společnosti sestavil a vydal knihu České nesvědomí. Situaci soudobých médií popsal v eseji Mediální revoluce. U příležitosti 25. výročí sametové revoluce připravil vzpomínkový projekt Mé dětství v socialismu.

Rozhovor vyšel v časopise Umění darovat / jaro 2015.

 

 

 

 

RUBRIKY: