Děti potřebují vnitřní motivaci

V programu Dobro-druzi podporuje Nadace Via mladé filantropy ve věku od 6 do 26 let, kteří se rozhodnou věnovat vlastní nápady, aktivitu, energii, čas a vybírají prostřednictvím benefičních akcí finanční prostředky pro dobrou věc. Může to být školní třída, oddíl nebo partu kamarádů, kteří se pod vedením dospělého patrona (učitele, vedoucího kroužku, rodiče) rozhodnou pomoci například osamělým seniorům, dětem z dětského domova, spolužákovi s hendikepem, místnímu útulku pro opuštěná zvířata či jiné dobré věci.  Olomoucká Scioškola se tohoto programu zúčastnila. Ředitel školy Michal Vodička s Uměním darovat mluvil o filozofii školy a projektu, který z velké části děti připravily úplně samy.

V čem je vaše škola jiná než běžná základní škola v Česku?
Děti u nás mají pouze češtinu, angličtinu, matematiku a jinak pracují na projektech. Základní organizační jednotkou není třída, ale kolej, kde jsou děti všech věkových kategoriích. Pokud jsou v některém předmětu dál, mohou přestoupit do vyšší skupiny  a naopak. Nemáme známky, máme slovní hodnocení. Učitelé nejsou učitelé, ale průvodci. Děti nám tykají. Také pořádáme shromáždění, ve kterých hlasujeme o pravidlech, které se týkají chodu školy. Každý včetně ředitele má jen jeden hlas.

IMG_20161004_081258-1024x575Z jaké filozofie vycházíte?
Vycházíme z filozofie svobodných škol a konstruktivistického učení. Chceme dát dětem prostor, aby našly vnitřní motivaci a nasbíraly své silné stránky.

Setkáváte se někdy s kritikou?
Setkávám se s obavami lidí, zda budou děti v budouccnu schopné konkurovat v klasických školách, zda se dostanou na střední školu atd.

Kdybych byla maminka, která zvažuje dát k vám děcko, ale má přesně tyhle obavy. Čím byste mě uklidnil?
Já bych Vás uklidnil tím, že zkušenosti ze svobodných škol nebo farmářských Montessori škol ze Švédska a USA nám dokládají, že to pro děti není takový problém. Děti, když chtějí, tak se velmi rychle naučí, co potřebují. Dokonce známe případy, kdy děti ze svobodné školy se za půl roku naučily na maturitu z chemie. Když děti pocítí touhu a zapálení, tak jde všechno. Problémem může být uvolnění vnitřní motivace, takže se může stát, že u nás načerpají sebevědomí, naučí se projevovat svůj názor, pak nastoupí na běžnou střední školu a tam jim motivace dlouho nevydrží.

To vy ale nejspíš vnímáte tak, že to není problém toho dítěte, ale té školy, respektive vzdělávacího systému?
Ano, samozřejmě.

Kdybyste si sám měl zahrát na kritika zavedeného českého školství, co byste mu vytkl?
To, co jsem říkala celá léta, než jsem nastoupil sem. Problémem českých škol je, že děti musí sedět neustále v lavicích. Prostředí je velmi soutěživé, hodnotící – už jen z definice známek či pozice učitelů.  Po učitele je totiž jednoduší děti hodnotit a zařadit si je do nějaké škatulky, čímž děti získávají nějakou nálepku, které se pak těžce zbavují. A co mi hlavně vadí, je, že v jedné třídě máte děti stejného věku. U nás se druháci setkávají se šesťákáma a není to žádný problém. Máme tady třetáka, který chodí s páťakama na matematiku. Pro takové děti je velmi nevyhovující, když musejí být ve třídě, která odpovídá jejich věku, kde jsou děti s jinými zájmy a které jsou na tom z hlediska psychického sociálního vývoje různě.

Dokáží si svobodné školy poradit s dětmi, které vykazují ve svém chování nějaké výkyvy, například ADHD apod.? Máte k nim nějaký speciální přístup?
Máme na to speciální přístup takový, že to moc neřešíme. Snažíme se s tím dítětem mluvit a zase mluvit. A to pomáhá. Děti v nás mají důvěru, mají důvěru v prostředí ve škole a ve své spolužáky.

Máte ve škole někoho, kdo má nějaký tělesný handikep?
V této chvíli ne, ale jsme tomu zcela otevření.

IMG_20170222_152825

Vaše škola získala podporu Nadace Via?
Náš projekt byl založen na uspořádání benefičního koncertu, který jsme s dětmi připravovaly dva měsíce. Děti si samy zařídily a domluvily příjemce podpory. Stala se jí záchranné stanice Zvíře v nouzi v Němčicích nad Hanou. Děti si samy domluvily pronájem prostor na koncert. Nacvičovaly hudební vystoupení, připravily výrobky i občerstvení k prodeji. Nakonec jsme vybrali daleko vyšší částku, než jsme očekávali. Čekali jsme kolem 10 tisíc a vybrali jsme 16  149 Kč.

Jakým způsobem si děti vybíraly příjemce podpory?Zasahovaly jim do toho dospělí?
Bylo to formou brainstormingu. Společně jsme s dětmi přemýšleli koho podpořit. Z diskuze nakonec vyplynula jejich touha podpořit zvířata.

Jaký jiní příjemci byli ještě ve hře kromě zvířat?
Některé děti chtěly raději podpořit nemocné děti, například onkologické pacienty, ale nakonec největší podporu vyhrála zvířata.

Co se děti na tomhle projektu naučily?
Naučily se spolupracovat, společně přemýšlet, společně plánovat, co koupit, za kolik to koupit tak, aby se vešli do rozpočtu. Vymýšleli samy letáčky a grafiku, počítaly, kolik bude stát tisk letáčků atd.

Máte představu, jakým způsobem záchranná stanice využije vaši podporu?
Využijí to především na krmení.

Účastníte se do budoucna nějakého podobného projektu?
Já věřím, že ano. Ta finanční pomoc od Nadace Via byla zajímavá v tom, že děti dostaly nějaký rozpočet a měly omezenou hranici, s kterou musely pracovat. Já ale věřím, že jsme schopni si tu podporu získat nyní sami a znovu podobný projekt uspořádat.

RUBRIKY: