Chci být svým dětem příkladným opičákem

renéBěhal vždycky. Když si ale před deseti lety při dopravní nehodě na sedadle spolujezdce vážně poranil páteř a hrozilo, že má s během utrum, rozhodl se zabojovat. René Kujan nejen že běhá dál, navíc tím pomáhá vozíčkářům. Podařilo se mu pro ně „vyběhat“ už více než jeden milion korun. Svým dětem nechce nic vnucovat, věří, že nejúčinnější je být správným vzorem.

Proč ses rozhodl běháním pomáhat?

Připadá mi, že v tomto rozhodování jsem měl jen podružnou úlohu, Osud to vyřešil za mě. Já jsem podle některých doktorů už nikdy běhat neměl, svou půlroční rehabilitaci po autonehodě jsem velmi často trávil mezi vozíčkáři, takže když jsem začal znovu běhat maratony, vyplynulo to tak nějak samo od sebe.

cesty_na_vrchol_web_3Co se ti při nehodě stalo?

Měl jsem poraněnou páteř. Jedna doktorka mi při pohledu na výsledky a rentgeny řekla, že to na běhání vůbec nevypadá. Jiný doktor mi ale zase poměrně moudře poradil, ať dělám, co chci a co mi bolest dovolí, že vzdát se to dá přece vždycky. Tak jsem se zařídil spíš podle něj.

Jak dlouho po nehodě jsi byl schopný znovu dát maraton?

Asi po roce. To má člověk pocit, že když už může rukama a nohama zase přirozeně hýbat, tak by toho měl využít, třeba i doktorům navzdory. Nehoda urychlila mojí touhu po větších výkonech a začal jsem s ultramaratony.

A s pravidelným pomáháním. Jaké projekty jsi podporoval nebo podporuješ?

Už svůj první oběh Islandu jsem věnoval Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha. A shodou okolností jsem se dozvěděl, že když jsem ještě za studií sem tam něco napsal pro jeden outdoorový magazín a vzdal se svého honoráře ve prospěch charity, putovaly peníze právě těmto vozíčkářům. Kdysi jsem něco nasbíral také pro Paraple, jednou jsem pro ně i běžel pražský maraton. Na Islandu se vyběhaly nějaké peníze pro tamní rehabilitační centra, podporuju ale trochu občas i jiné organizace.

Je tvá pomoc především o shánění peněz nebo jde i o osobní vztahy?

DSC_0176Je tam určitě oboje. Ne vždy jde přímo o peníze, někdy se podaří zahýbat nitkami a vozíčkáři získají třeba nějakou materiální nebo mediální podporu. Mnoho z těch, kterým jde naše společná pomoc, znám osobně a mám k nim důvěru. To je, myslím si, taky důležité. V rehabilitačním ústavu v Kladrubech jsem se seznámil s obdivuhodnými lidmi. Například mladou krásnou dívkou, která spadla z koně a ocitla se na vozíku. Přesto krátce potom sršela optimismem a byla na tom psychicky mnohem líp než já s o dost méně vážným úrazem. Vůbec jsem nechápal, jak je to možné. Mnozí neměli štěstí jako já, kterému páteř popraskala tak, že to šlo dát dohromady. V mých očích mají obrovský obdiv a úctu.

Máš spočítáno, kolik se díky tvým projektům podařilo celkem vybrat?

Ne, úplně spočítáno to nemám, protože to v praxi ani není možné. Všechny peníze jdou přímo na sbírkové účty, a pokud se dárce přímo v poznámce nepřihlásí k některému z mých projektů, nikdo vlastně neví, co dárce k jeho činu vedlo. Z těch zmapovaných peněz to dává zatím něco kolem milionu. Jen vloni se nám společně s generálním partnerem ČSOB podařilo nashromáždit pro Českou asociaci paraplegiků přes 600 000 korun.

renda2Co tě čeká v nejbližší době?

9. září vybíhám na další projekt pro Českou asociaci paraplegiků. Je to 360 km přes republiku, ale pouze s tím, co budu mít na sobě – včetně malého batůžku pod sedm kilo hmotnosti. Pomocí toho budu muset vyřešit všechno – spaní, pití, jídlo, regeneraci… Survival prostě :)))

Více o této výzvě tady… , podpořit ji můžete tady…

Co tě na běhání vlastně baví?

To si tak chvíli běžíš a najednou ti svět připadá o moc lepší. Sám jsi daleko spokojenější a máš pocit, že děláš něco, co jsi už dávno dělat měl a je to ta správná cesta někam, kam míříš.

Máš tři syny, budeš je vést k pomoci druhým? 

Jsem toho názoru, že děti se nedají moc vodit a většinou dost kašlou na to, co jim člověk říká. Hodně ale věřím na vzory – děti jsou malé opičky, které po nás budou všechno opakovat (bez ohledu na to, co jim zrovna říkáme) a pak si samy zvolí, co z toho jim vyhovuje. Takže svou úlohu spatřuju hlavně v tom být svým dětem dobrým, příkladným opičákem, aby v tom dobrém měly co okoukávat :))

rendaRené Kujan (1974), překladatel, novinář, truhlář, autor knihy Běhej, dokud můžeš, maratonec, ultramaratonec. Díky svým běžeckým projektům vybral zhruba milion korun. Tyto peníze pomáhají sportovním vozíčkářům, které René poznal, když se před deseti lety léčil po vážné autonehodě s poraněním páteře. S partnerkou Bárou má dva syny (5 let a 8 měsíců), nejstaršího syna má z dřívějšího vztahu (8 let)

28. 8. 2017

RUBRIKY: ,